Žižkovské Atrium je příjemná, typická lokální koncertní síň s nápaditým programem, v němž mají velký prostor mladí sólisté. Ve středu 17. února sem několik místních posluchačů a hlavně skupinku svých příznivců a kolegů přilákal Epoque quartet . Pánská čtyřka vstoupila na českou hudební scénu roku 1999 s profilem nekonvenčního souboru skvělých sólistů pouštějících se společně na nejistou půdu crossoveru. Způsob, jakým to dělají, je ovšem strhující. Před dvěma lety Epoque vyměnil primária a na místo Martina Válka nastoupil David Pokorný . V tomto složení si tedy kvarteto přišlo na Žižkov „ohrát“ nové skladby. Inspirativní akustiku sálu nejprve rozezněly majestátně znějící Adagio a fuga Františka Xavera Richtera. Plnost a šťavnatost zvuku by nezahanbila komorní orchestr. Zvukové kvality a barevné možnosti pánové naplno „rozbalili“ v Ravelově Smyčcovém kvartetu F dur . Modální melodika tohoto svěžího díla rozechvěla sál takřka hmatatelnou senzualitou.
Druhou polovinu naplnil Šostakovičův třetí Kvartet F dur – hudba zcela jiného obsahu, poselství, jinak utvářená. Tady se Epoque předvedl ve své nejvážnější poloze, ale i v nejhlubší koncentraci a největším nasazení působí jeho hráči velmi uvolněně a hudba jim přirozeně dýchá a plyne. Na virvál, který se spustil díky spřízněné „klace“, reagovalo kvarteto dvěma ukázkami repertoáru „bez fraku“ – špičkově a noblesně.
