Přidáte-li k osvědčené značce LSO ještě jedno S, vznikne z London Symphony Orchestra London Schools Symphony Orchestra , neboli Symfonický orchestr londýnských škol, který v rámci turné po České republice zavítal se svým uměleckým vedoucím Peterem Ashem 2. 8. i do Rudolfina, aby předvedl náročný program, hodný profesionálních těles. V první půli se hrál Dvořákův Violoncellový koncert h moll s uznávanou britskou sólistkou Louise Hopkins a hned po prvních dvou větách bylo jasné, že se orchestr v rámci studentské úrovně umí popasovat s velkými díly solidně, s chutí a vervou, ačkoli nedostatků by se pochopitelně pár našlo. Celkově vyznívaly lépe tutti pasáže, kde se všichni mohli do hry naplno položit a zaplavit celou síň svěžím, v nejlepším slova smyslu „nedopečeným“ a nezatěžkaným zvukem a kde se tolik nevyjímaly nepřesnosti a drobné chybky. Ve stejném duchu se odehrála i druhá polovina koncertu, při které zazněla První symfonie e moll Jeana Sibelia, avšak s přibývajícími odehranými takty výkon znatelně gradoval a s postupně získávanou jistotou a sehraností (možná že i s důkladnějším a delším nastudováním než u Dvořáka) jsem dokonce chvílemi měla pocit, že slyším profesionální orchestr. Hlavním přínosem pro mě osobně, ale myslím že i pro spoustu návštěvníků, však nebylo uspokojení z hudebního zážitku, ale z obdivuhodného systému, díky kterému bude tento orchestr zahajovat již 62. sezonu. Jeho zřizovatelem je Středisko pro mladé hudebníky, které je součástí hudební školy Guildhall School a jehož ředitelem je od roku 1993 Stephen Dagg. I díky němu mohli mladí hudebníci školního věku, kteří se scházejí o sobotách v průběhu školního roku a během prázdninových kurzů, dosud spolupracovat například s Colinem Davisem, Charlesem Mackerrasem, Simonem Rattlem nebo Michaelem Tippettem, o čemž si čeští studenti (vyjma mimořádného spojení Pražské jaro 2011 – Orchestr Pražské konzervatoře) mohou nechat pouze zdát. Ale věřme, že bude líp!
