Janáčkovo divadlo v Brně hostilo 27. 1. na třetím abonentním koncertu Velkého symfonického cyklu u nás známého polského dirigenta Tadeusze Strugalu . Z pozice držitele prestižních ocenění za aktivity na poli polské soudobé hudby zahájil večer třiceti minutovou skladbou Václava Riedlbaucha Pokušení a čin (Macbethovská paralela pro symfonický orchestr) z roku 1988. Pětivětá skladba v široké barevně svárlivé instrumentaci je zestručněnou verzí prvního dílu úspěšného baletu Macbeth z osmdesátých let na Nové scéně ND a dramaticky ztvárňuje konflikt bezohledné mocenské individuality s řádem světa. Václav Neumann ji s Českou filharmonií v totalitní atmosféře politické křeče vtiskl expresivně strhující až monstrózní výklad (prem. 20. 4. 1989, Dvořákova síň Rudolfina). Strugalovo pojetí se Státní filharmonií Brno bylo tempově a dynamicky umírněnější, výrazově niternější, pietnější. V den šedesátého výročí osvobození polské Osvětimi vyvolalo její provedení snadněji při poslechu příslušné děsivé a mrazivé asociace. Jas a lyriku respektující přírodní charakter nástroje vtiskl Robert Schumann Koncertnímu kusu F dur, op. 86 pro čtyři lesní rohy a orchestr. Členové Českého hornového kvarteta (Jindřich Petráš , Jan Vobořil , Zuzana Rzounová a Zdeněk Vašina ) se efektně obtížných sólových partů s velkým tónovým rozpětím zhostili výborně se zpěvnou tónovou kulturou na rozdíl od více technicky brilantnějších American Horn Quartett, kteří v Brně vystoupili od roku 2000 dvakrát. Večer uzavřela Symfonie č. 5 d dur, op. 107 „Reformační“ Felixe Mendelssohna Bartholdyho v koncepci dramaticky zápasivé a provedením hráčsky pozoruhodně vytříbeným.
