Jac van Steen je v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK tak oblíben a vážen, že je hlavním hostujícím dirigentem. Dne 13. dubna jsem se opět přesvědčil, že právem a v rámci ekonomických mantinelů je to asi maximum možného. Vrchol byl předem dán a během večera potvrzen – symfonická báseň Richarda Strausse Tak pravil Zarathustra, op. 30.
Občas se na koncertech stává, že první a druhá polovina mají jinou atmosféru i úroveň. Koncert FOKu byl právě takový. V první části koncertu odehrál poněkud těžkopádně, bez širokodechosti a pečlivé precizace detailů, které tato hudba vyžaduje, Dvořákovu koncertní předehru V přírodě. (Kreace PKF – Prague Philharmonia nebo České filharmonie jsou zajímavější.) Ani doprovod Bruchova Houslového koncertu g moll, op. 26, nepatřil k nejlepším, které jsem slyšel. Bohužel porovnání s doprovodem stejného díla Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem z ledna 2016 vyznívá v neprospěch FOK. Teprve pětadvacetiletý Jan Mráček vložil do sólového partu vše, čeho je v současné fázi kariéry schopen – spolehlivou techniku, intenzivní tón s příjemným vibrátem, jež by si ale zasloužilo určitou diferenciaci, výtečné tónové dispozice (moc pěkné Adagio), nadhled, ale měl smůlu, že je možné srovnávat s o generaci starší Janine Jansen (ročník 1978) z lednového provedení v Rudolfinu, což je navíc akusticky pro tuto hudbu lepší sál než Smetanova síň Obecního domu. Ta měla totiž ještě kompaktnější techniku, opojnější a barevnější tón a její interpretace měla více vnitřní dynamiky a práce s detaily. Nicméně výkon pana Mráčka měl mezinárodní úroveň a určitě byl souměřitelný s kýmkoliv ze současné domácí houslové špičky. Bravurně zahraný kreislerovský přídavek jen potvrdil, že úroveň českých mladých houslistů je mimořádná!
Strausse zahrál FOK výtečně. Byl to maximálně koncentrovaný, od úvodního notoricky známého patetického úvodu po konečné pianissimo logicky vystavěný celek, s úžasnými metamorfózami, klidem v neklidu a špičkovými sólovými vstupy, z nichž za všechny chválím trumpetistu Marka Zvolánka, hornistku Zuzanu Rzounkovou a cellistu Miloše Jahodu. Pravda, některá dřeva (hlavně flétny) byla poněkud ostřejší, ale právě v této hudbě je to spíše pozitivum. Jac van Steen svou energií a charismatem orchestr inspiroval k hodně nadstandardnímu výkonu. Bylo to jedno z nejlepších provedení, jaké jsem živě slyšel. Strausse tedy FOK určitě umí!
