Pražskou nabídku koncertů v podzimním období každoročně obohacují Malostranské komorní slavnosti. Jsou součástí cyklu festivalů České kulturní slavnosti, který vznikl v roce 2002 s velice záslužnou ideou podpory českého umění a interpretačních tradic i rozšíření kulturních aktivit v menších centrech. Podle dramaturga Jana Páleníčka se letošní osmý ročník festivalu snažil držet záměru přispívat k prezentaci výborných českých umělců, kteří podle něj mají méně příležitostí než dříve. Ačkoli byly tento rok Malostranské komorní slavnosti z finančních důvodů počtem čtyř koncertů skromnější, podařilo se zachovat sympatickou vstřícnost k návštěvníkům nabídkou volného vstupu.
Na zahajovacím koncertě, který se konal 3. října v prostoru Rytířského sálu Valdštejnského paláce v Praze, vystoupilo Talichovo kvarteto , a to ve složení Jan Talich – housle (Antonio Stradivari), Petr Maceček – housle (Francesco Rugger), Vladimír Bukač – viola (Lorenzo Guadanini), Petr Prause – violoncello (Giovanni Grancino).
Program večera otevřel poslední ze série šesti smyčcových kvartetů op. 18 Ludwiga van Beethovena, které skladatel komponoval v letech 1798 – 1800 pro svého mecenáše, knížete Lobkowicze. První věta byla interpretována v pěkném sytém a jadrném zvuku. Druhá plynula v příjemně hybném tempu, s větším klidem a lehkostí, která je skladbě, psané pod vlivem Haydna a Mozarta, vlastní. Následující Scherzo přesvědčilo ve své svižnosti bystrými kontrasty a ostře akcentovanou rytmikou. Čtvrtá věta byla otevřena s tahem a napětím, pouze některé její figury v rychlé části působily v akustice sálu ne zcela čitelně. Oslovila muzikalita a angažovaný přístup violoncellisty Petra Prauseho, ale i koncertního mistra Jana Talicha. Ten předvedl svrchovaně virtuózní výkon, jemuž lze vytknout snad jen několik nepatrných prohřešků v intonační nedotaženosti ve vyšších polohách. Koncert pokračoval českou tvorbou, se kterou se soubor zdál být přes reprezentativní podání úvodního čísla dle očekávání sžitější. Působivé, myšlenkově závažné dílo téměř sedmdesátiletého Leoše Janáčka, Smyčcový kvartet č. 1 s podtitulem „Z podnětu novely L. N. Tolstého: Kreutzerova sonáta“ , bylo provedeno energicky, s patřičnou naléhavostí a expresivitou. Technicky bezchybné impulzivní výstupy jednotlivých nástrojů působily výrazově vyváženě a po stránce zvukovosti, charakteristické svou plností a šťavnatou hutností, mimořádně sourodě. Po přestávce zazněl Smyčcový kvartet č. 13 G dur op. 106 Antonína Dvořáka, který vznikl po skladatelově druhém návratu z Ameriky. V provedení zaujalo množství výrazových odstínů ohleduplně korespondujících kultivovaně a harmonicky vyznívajících hlasů, vedených v tempově a dynamicky dobře promyšlené výstavbě. Vděčně aplaudujícímu publiku v dobře zaplněném sále se kvarteto odvděčilo přídavkem v podobě páté části z Dvořákova cyklu Cypřiše .
