Pod názvem Teatro del mondo vystoupil na LSSH v české premiéře španělský soubor Vespres d’arnadí, který založil a vede všestranně talentovaný cembalista Daní Espasa. Přivezl atraktivní program s kantátami a koncerty T. Albinoniho, A. Vivaldiho, A. Marcella, D. Scarlattiho, B. Galuppiho a G. F. Händela, které se výtečně hodily do impozantního prostoru hlavního sálu Trojského zámku. Hlavní hvězdou večera byla María Espada, mladá, přesto již zkušená sopranistka, s krásnou barvou hlasu a vysoké technické úrovně. I ve vyšších polohách zní její hlas jasně, zvonivě čistě, pevně a přitom příjemně, zároveň však pěvkyně dokáže témbr hlasu různě odstiňovat a měnit ve prospěch dramatického výrazu. Publikum to mohlo plně ocenit již v prvním pěveckém čísle, kterým byla Händelova náročná kantáta Agrippina condotta a morire, vyžadující nejen značnou pohyblivost hlasu, ale především imaginaci a schopnost umělecky vyjádřit jednotlivé duševní stavy hrdinky (matky císaře Nera, který do jejího domu poslal nájemné vrahy). Pomineme-li drobné intonační nepřesnosti, jediný rušivý element jinak strhujícího projevu této výborné zpěvačky bylo jisté nadužívání sforzata, resp. příliš časté silné akcentování vysokých tónů, nota bene v dané akustice. Jestliže v Agrippině bylo možné takové tóny vnímat jako důraz na fatální životní situaci a krajní afekty hrdinky, v první árii Scarlattiho pastorální kantáty Fille già più non parlo byly již zcela nevhodné. Po drásavé Agrippině se jen těžko prosazoval zcela nekomplikovaný koncert pro hoboj a smyčce Antonia Vivaldiho, sólista Pere Saragossa však přesto zaujal kantilénou a zejména v krásném sólovém koncertu od Alessandra Marcella plně zaujal auditorium. Zcela raritní bylo zařazení árie z Galuppiho opery Demofoonte, kde byli posluchači sice ochuzeni o da capo (snad kvůli dlouhé přestávce?), zato se jim však dostalo alespoň jednoho přídavku v podobě árie z Handelovy opery Arianna in Creta. Maximální nasazení všech účinkujících a virtuózní program přispěli k jedinečné atmosféře a zážitku, jaký si na slavnostech hudby lze jen přát.
