Název článku připomíná nahrávku legendárního francouzského trumpetisty Maurice André záměrně. Koncert PKF – Prague Philharmonia v Rudolfinu dne 1. listopadu byl doslova svátkem trubky, či spíše trubek. Vedení orchestru pozvalo dva mistry tohoto nástroje, kteří jsou dnes mediálně nejznámější – Rusa Sergeje Nakarjakova a Maďara Gábora Boldoczkého. V podstatě jsem od nich slyšel očekávaný gejzír hitové virtuozity. Nejdříve Boldoczki velmi dobře, i když zbytečně extenzivním tónem, zahrál Koncert Es dur Jana Křtitele Nerudy, poté Nakarjakov tónově zajímavěji jeden z největších trubkových hitů – Koncert Es dur Josepha Haydna. Oba se pak „rozvášnili“ v křídlovkovém duu ve Variacích na téma z opery Norma Vincenza Belliniho, které v 19. století zručně aranžoval cornetista Jean-Baptiste Arban. Koncerty moc energií a nadšením neoplývaly, variace ano. Jakkoliv uznávám kvality obou mistrů trubky, tak s nostalgií vzpomínám na hru Maurice Andrého ze 70. let na Pražském jaru… Jeho pražská hostování nelze zapomenout!
„Virtuózní jiskření“ zarámovaly dvě klasicistní symfonie. Díky dirigentu Milanu Turkovićovi a výborné hře PKF bylo radostí poslouchat jak Haydnovu (u nás málo hranou) Symfonii č. 10 D dur, tak Mozartovu (naopak často uváděnou) Symfonii č. 41 C dur („Jupiter“). Bylo to jiskřivě příjemné, i když musím dodat, že Haydna a Mozarta si s PKF – Prague Philharmonia více užívám v podání Jiřího Bělohlávka a Jakuba Hrůši.
