Letošní 11. ročník Festivalu Jarmily Novotné, pořádaný společností Zámek Liteň, zařadil do svého programu v pátek 20. května aktuální setkání s mladými ukrajinskými hudebníky, kteří byli nuceni prchnout před válkou vyvolanou koncem února ruskou agresí. Vysoká vlna solidarity, která se vzedmula ihned po příjezdu prvních ukrajinských uprchlíků pomocí materiální, ubytovací i finanční, zasáhla také do hudebních kruhů a Pražská konzervatoř, na níž několik ukrajinských žáků již studuje, vstřícně přijala další žáky, kteří se u nás náhle ocitli i za dramatických okolností. Jejich studia v Kyjevě, Lvově, Užhorodu a dalších městech, byla přerušena nebo vůbec nemohla být zahájena. Ředitelka Zámku Liteň Ivana Leidlová se rozhodla uspořádat pro ukrajinské studenty a uspořádala benefiční koncert, kteří chtěli poděkovat za přijetí a vstřícnost, s níž se u nás setkali.
Koncert „Děkujeme hudbou“ byl velkolepou událostí, plnou krásných hudebních výkonů a prodchnutou osobními příběhy, v nichž válka sehrála a nadále sehrává roli tragické skutečnosti, která nebere konce. O to více se všichni účinkující semknuli a s radostí a bez patosu přednesli své velmi pěkné a emocemi prodchnuté výkony. Dramaturgii i velmi kvalitní programovou brožuru představila dlouholetá spolupracovnice Zámku Liteň muzikoložka Dita Hradecká. Téma benefičního koncertu se promítlo v jejím průvodním slovu během celého večera. Brožura kromě programu koncertu nabídla návštěvníkům úvodní text sedmnáctileté zpěvačky Valeriie Borkoniuk z města Rivne přiblížil situaci a pocity mladých, kteří se rozhodli na koncertu vystoupit a vyjádřit tak vděčnost za přijetí u nás, vstřícnost obyčejných Čechů a vstřícnost Pražské konzervatoře, jež jim nabídla studium a poskytla i hudební nástroje, které zůstaly na válečném území. Zámek Liteň velkoryse nabídl uspořádání benefičního koncertu, který chtěl osobně podpořit jeden z našich nejúspěšnějších umělců Adam Plachetka.
Mladí Ukrajinci koncertem „Děkujeme hudbou“ přinesli do liteňského sálu Čechovny novou atmosféru mladistvých svěžích hudebních výkonů, podpořených výbornou klavíristkou Julií Olčevskou-Kopylovou, rodačkou ze Sachalinu, která působila v Kyjevě jako renomovaná umělkyně i vyhledávaná korepetitorka. Odešla z ohroženého města s celou rodinou a našla nejen ubytování, ale také možnost pokračovat ve své umělecké práci.
Koncert zahájila devatenáctiletá harfistka Anastasiia Subina z Kyjeva výborným provedením Impromptus Caprice Gabriela Pierné (1863–1937) z roku 1901. Suverenita sólového přednesu spojená s brilantní virtuozitou harfistky v náročné skladbě předznamenaly vysokou úroveň mladých hudebníků. Rondo Es dur pro lesní roh a orchestr K 371 napsal Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1781 a šestnáctiletý hornista Olexandr Shkoda za klavírního doprovodu Julie Olčevské-Kopylovy podal skladbu s pěkným mladistvým vyzněním a poradil si solidně i se všemi Mozartovými zdobnostmi. Olexandra Shkodu válka zastihla ráno před vyučováním na Kyjevské konzervatoři a následoval okamžitý odjezd… Devatenáctiletá houslistka Alina Yakubovska se věnuje hudbě již deset let a na jejím přednesu Romance od ukrajinského skladatele Anatoliye Kose-Anatolského (1909–83), autora velkých i komorních skladeb a písní, byl její zralý projev znát. Krásu tónu v romantické skladbě opět s klavírním doprovodem Julie Olčevské proměnila houslistka v jímavou vzpomínku na Ukrajinu, která je stále domovem i přes dočasné odloučení. Harfistka Anastasiia Subina vystoupila dále jako partnerka zpěvačky Valeriie Borkoniuk, společně představily dalšího ukrajinského skladatele Kyrylo Stetsenka (1882–1922), velkého vlastence a autora mnoha sborů i písní. Valeriie Borkoniuk, jejíž osobní vyznání proč chce děkovat hudbou uvádí programová brožura celé, nadchla posluchače svým velmi kultivovaným a emočně bohatým projevem, který báječně souzněl s precizní harfou Anastasiie Subiny. Valeriie zaujala mimo to svými slavnostními bílými šaty pokrytými květy, jimiž se jako některé další dívky i klavíristka Olčevskaja přihlásily k ukrajinské, právě probíhající tradici „vyšívánek“, dnů zasvěcených tradičním lidovým výšivkám. Druhou písní Valeriie Borkoniuk s klavírním doprovodem představila ukrajinského autora Nestora Nižankivského (1893–1940), který studoval u Vítězslava Nováka a v roce 1928 se vrátil do Lvova, aby zde pečoval o hudební kulturu. Pěvkyni střídal devatenáctiletý klavírista Maksym Burdalov, který studuje v Praze tři roky. Po úspěchu na naší soutěži Amadeus se přihlásil na Pražskou konzervatoř a rád se zde setkal s Janem Čmejlou, s nímž se znal již od soutěže. Pro benefiční večer si vybral Sonátu G dur, op.31 č.1 Ludwiga van Beethovena z roku 1801 a uvedl 3. větu Rondo příjemně svěže a precizně prokázal svoji technickou i výrazovou jistotu. Po výborném projevu klavíristy vystoupila teprve čtrnáctiletá Daria Dymnich s písní ukrajinského autora Anatoliye Kose-Anatolského a zazpívala jednu z jeho písní na lidové texty. Líbezný hlas a niterný přednes s posmutnělým nádechem připomněly neblahé podmínky, za kterých se i tato dívka z Kyjeva musela vydat s matkou do ciziny. První část večera uzavírala Osmnáctiletá Valeriia Hretska z Užhorodu, která s výborně modulovaným a procítěným projevem zazpívala píseň populárního ukrajinského skladatele Olexandra Bilashe (1931–2003) Yastrubi (Jestřábi). Jemný hlas s doprovodem klavíru dával najevo, že Valeriia je prodchnuta hudbou a vynikající výkon je jistě povede k dalším úspěchům.
Druhou část zahájila klavíristka Olčevskaja sólovým vstupem se čtyřmi vybranými Preludii op. 28 Fryderyka Chopina. Výběr skladeb č. 4 e moll, č. 7 A dur, č. 18 f moll a č. 20 c moll podtrhla procítěná hra s důrazem na obsah každé skladby. Julia Olčevskaja-Kopylova se záměrně věnovala tématům, jež se vážou s tíživou situací všech Ukrajinců dneška a podala skladby jedinečně. Byl to silný okamžik připomínky její situace matky tří malých dětí, s nimiž se musela uchýlit do ciziny, ale nalezla zde porozumění a pokračuje ve své umělecké práci.
Program pokračoval vystoupením sedmnáctiletého pěvce Illiy Bessaraba, který je také tři roky studentem Pražské konzervatoře. Zaujal výtečným podáním Cavatiny Sultána z ukrajinské oblíbené opery Záporožec za Dunajem skladatele Semena Stepanovyče Hulak-Artemovského (1813–73), známým pěvcem a Glinkovým žákem. Illia Bessarab se svým krásně barevným tvárným hlasem právem sklidil ovace za zralý výkon v dramatické roli. Julia Olčevskaja, která zpěváka doprovázela, zahrála také dvě sólové skladby ukrajinských autorů: Elegii Yury Shchurovského (1927–96) pečlivě a vřele prokreslila se všemi detaily zadumané melodie, od Olexandra Saratského (1961), který se věnuje na Kyjevské akademii různým žánrům, zahrála s chutí a precizností Kalamayku v synkopách s vynikajícím jazzovým cítěním. Z díla Myroslava Mychajlovyče Skoryka (1938–2020) si vybrala sedmnáctiletá violistka Viktoriia Kovakova z Charkova náročnou působivou skladbu Melodiya, kterou s klavírním doprovodem zahrála s něhou a porozuměním. Smutek, ale i odhodlání se promítly do její hry v plné míře. Elegii Gabriela Fauré (1845–1924) si vybral teprve šestnáctiletý violoncellista Volodymyr Skyba, který studoval na hudebním lyceu ve Lvově. Faurého Elegii zahrál s noblesou a jistotou a prokázal svůj nevšední talent. Studentský koncert uzavírala dvojice Alina Yakubovska – housle a Nikola Hretska – klavír, osmnáctietá sestra pěvkyně Valeriie z Užhorodu. Zazněla výborně provedená Mignola sin palabras Ástora Piazzolly (1921–92). Ve skladbě z roku 1979 se blýskly obě dívky se smyslem pro výraz a rytmus a skladbu si skutečně užily.
Dita Hradecká jako průvodkyně celým večerem poděkovala všem ukrajinským umělcům a studentům, kteří se uchýlili před válkou k nám, a vyslovila přání neustálé podpory potřebných. Poté již přivítala hosta Štefana Margitu, který pohotově nahradil Adama Plachetku, odvolaného pracovními povinnostmi. Štefan Margita je nejen báječný pěvec, ale také báječný člověk – s upřímným srdcem vyslovil obdiv všem účinkujícím a vyjádřil společnou naději na ukončení agresivní války. Tenorista svoje přání projevil ve dvou známých a všeplatných liturgických písních, Panis angelicus Césara Francka a modlitby Ave Maria s hudbou Franze Schuberta. Důstojný a radostný konec benefičního koncertu vytvořili ukrajinští hudebníci společným zpěvem a zásluhou ředitelky Ivany Leidlové se letošní Festival Jarmily Novotné obohatil o mimořádný hudební počin hodný následování.
