Květnou nedělí 14. dubna 2019 začal nejen Svatý týden, ale také 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně. Ve dvoutýdenním rozpětí nabídne celkem jedenáct koncertů ve čtyřech brněnských chrámech a Besedním domě. Zahajovací koncert festivalu byl očekávanou událostí zejména z toho důvodu, že pro něj byla objednána velká vokálně-instrumentální kompozice estonského skladatele Toivo Tuleva.
Koncert nesl podtitul Nova et vetera („Stará i nová“, případně „Staré i nové“ v závislosti na kontextu). Starou hudbu, nebo v přeneseném smyslu tradici, představoval repertoár gregoriánského chorálu vybraný a provedený Scholou Gregorianou Pragensis pod vedením Davida Ebena. Volba lamentací, litanií, pašijí, antifon a responsorií vycházela z liturgie Svatého týdne a v pozicích předzpěváků a pašijových postav se zcela přirozeně vystřídali členové scholy v různých kombinacích. Vrcholem více než půlhodinového programu byly dvě lamentace z pramenů pražské katedrály ze 14. století (Lamentatio Quomodo obscuratum est aurum a Lamentatio Ursus insidians) a Improperia Popule meus, jakési pomyslné výčitky spasitele adresované lidem: „Lide můj, co jsem ti učinil, nebo čím jsem tě zarmoutil? Odpověz mi!“ Pražská Schola Gregoriana patří trvale mezi naše špičkové soubory zaměřené na interpretaci chorálu a její meditativní vystoupení v první půli večera představovalo logický protipól k druhé strhující polovině.
Hudba Toivo Tuleva, který na koncertě zastupoval imaginární protipól nové hudby, zazněla v Brně už v roce 2016, kdy ji Vladimír Maňas (jako dramaturg Ensemble Opera diversa a zároveň dramaturg Velikonočního festivalu) zařadil na program tehdejšího koncertu. O dva roky později si skladatel přijel prohlédnout katedrálu na Petrově a zkomponoval pro ni pašijové oratorium So Shall He Descend (Tak sestoupí), jehož premiéra se odehrála právě v rámci zahajovacího koncertu. Čerstvý šedesátník Toivo Tulev je téměř estonským „národním“ skladatelem – je šéfem oddělení skladby na Estonské hudební a divadelní akademii v Tallinnu a držitelem několika státních cen. Jeho dílo spojuje zdánlivě nesourodé vlivy, které ovšem nejsou v soudobé hudbě severní Evropy ojedinělé: tradici gregoriánského chorálu, expresionismus, témbrovou hudbu a zkušenost s elektroakustickou hudbou (jeho vývoj můžeme do značné míry srovnat například s Arvo Pärtem nebo Kaijou Saariaho). Tulevovo více než půlhodinové oratorium pro symfonický orchestr, malý a velký sbor a čtveřici sólistů je naléhavou, tísnivou, úzkostnou až bezútěšnou kompozicí s vysokými nároky na souhru mezi skupinami účinkujících a interpretaci – zejména ve sborech. Šéf brněnských filharmoniků Dennis Russell Davies ovšem řídil celý aparát s jistotou a nadhledem zkušeného dirigenta.
Texty oratoria pocházejí z pera Chalíla Džibrána a převážně ze čtení z Nového zákona na Květnou neděli. Celá skladba začíná introdukcí dvou sólových nástrojů, které posléze předají slovo smyčcům v orchestru. Proud přelévajících se zvukových barev a proplétajících se disonantních nástrojových hlasů je prostupován výstupy sborů a sólistů. Zatímco tenor reprezentuje slova Ježíše v epizodním rozhovoru s Petrem (bas), sbor zastupuje převážně hebrejský lid, který na konci opakovaně volá „Ukřižuj ho!“. Tulevova skladba skutečně končí bez naděje na vzkříšení, což jí dodává ještě ponuřejší charakter. Verše Chalíla Džibrána o lásce jsou svěřeny sopránu a mezzosopránu. Právě tyto dvě sólové role se uplatňují ve skladbě nejvíce a představily se v nich Ivana Rusko (někdejší absolventka brněnské konzervatoře, dnes sólistka opery v Kolíně nad Rýnem) a Bettina Schneebeli (kolegyně Ivany Rusko z operního studia curyšské opery). Obě s bohatým tónem, který nepřezvučil ani orchestr ani dozvuk chrámu na Petrově. Nejhlubší obdiv ovšem patřil velkému a malému sboru, který byl složen z velké části z mladých pěvců a pěvkyň. Vypjaté, disonantní a koordinačně náročné vstupy zvládl sbor Ars brunensis výborně. V malém sboru se opět osvědčily Aneta Bendová Podracká, Jana Vondrů a Pavla Radostová, které zná místní publikum například z vystoupení Ensemble Opera diversa. Vše ve službách složité hudební mozaiky, kterou publikum přijalo velmi pozitivně. Kromě přítomného autora se zvláštního potlesku dočkal i Dennis Russell Davies, který v následujících dnech oslaví půlkulaté jubileum.
