Malé město Holešov zažilo 15. 11. hvězdný okamžik, který bude těžké překonat. Klavírista Karel Košárek pozval do svého cyklu na tamějším zámku Magdalenu Koženou , jež v rámci svého turné po evropských hudebních metropolích uvedla se souborem Private Musicke program raně barokní hudby italské a španělské provenience. Magdalena Kožená není světovou hvězdou náhodou. Její osobní charisma, repertoárová flexibilita, kdy skvěle zpívá rané baroko, klasiku, romantickou hudbu, impresionismus, Martinů či Ebena, snadno rozpoznatelný hlas a mimořádná schopnost vcítění (neváhám dodat – ztotožnění) do básnického textu písně či árie, kdy není jen vynikající zpěvačkou, ale „stává se písní či árií“, ji řadí mezi nejzajímavější pěvecké osobnosti současnosti. Víc než o pěveckou dokonalost za každou cenu jí jde o maximální expresi. Koncert i CD Lettere amorose (milostná psaní) není žadným lehkonohým poskakováním či hrou na city. Spojení „vždyť já umírám – krutá láska – líbat bezkrevná a bledá ústa – ať mě smutek pohltí – radosti vystřídal jen nářek…“ nejsou zrovna skotačivá. Hudebně nekomplikované písně Vitaliho, Monteverdiho, Cacciniho a dalších byly provedeny stylově vzorně, instrumentální aranžmá byla báječná. Z instrumentalistů mě nejvíce upoutaly bravurní výkony kytaristy Pierra Pitzla a harfistky Margret Köll (instrumentální vložky byly kouzelné). Tematicky se program pohyboval mezi dvěma póly: od radostné villanelly s hitovým potenciálem Giovanniho Girolama Kapsbergera Felici gl‘animi po uspávací canzonettu Tarquinia Merula Hor ch‘e tempo di dormire (Panna Maria zpívá svému synáčkovi a přitom už ví, jaký osud jej čeká), kdy mě podání Magdaleny Kožené naprosto uzemnilo… Stejný program zazní 13. 2. 2011 v Brně a o tři dny později v Praze. (Podle zdrojů redakce by měla mít Magdalena Kožená se slavnou pianistkou Mitsuko Uchidou 16. 5. 2012 recitál na Pražském jaru.)
