Christian Schmitt zvolil poměrně univerzální program, který se však zvukově ne zcela hodil pro zdejší varhany, ale bylo tomu i z praktických důvodů, některé skladby (Bacha, Widora, Pärta, Regera) totiž hrál o několik dní později v norském Stavangeru. Ale díky velkým zkušenostem s různými typy nástrojů registračně ztvárnil koncert výtečně a lze říci, že Matthisovy varhany představil naplno. Tento sympatický a usměvavý varhaník je především technicky fenomenálním hráčem, suverénním virtuosem a všestranným interpretem, který dokáže skvěle uchopit a stylově odlišit jednotlivé skladby, snad mu s ohledem jeho mladistvou vitalitu více sedí romantismus než baroko.
Závěrem dvě poznámky. Velikonoční festival duchovní hudby je významnou hudební událostí s pozoruhodnou a velmi přínosnou dramaturgií. Je jen škoda, že jeho katalog už poněkolikáté nebyl připraven včas na tiskovou konferenci, ale až na samotné koncerty. Dále druhým rokem sáhla Filharmonie Brno ke stejnému grafickému ztvárnění, sice v jarních barvách, ale s nejasným zlatým objektem, který se podobal strašákovi v poli nebo tzv. němému sluhovi s lupou, rozhodně to nebyl symbol kříže. Vzpomeňme, že před lety Velikonoční festival postupně přinášel fotky všech piet na území města Brna. Věřím, že příští rok filharmonie nabídne třeba podobný nápad, ale s jasnou velikonoční symbolikou.
