Brněnská filharmonie ve své jubilejní šedesáté sezoně připravila pro posluchače a abonenty cyklu Filharmonie doma na čtvrteční a páteční večer posledního únorového týdne skutečně mimořádný koncert. Ať už dramaturgicky, veskrze soudobé skladby, tak interpretačně. Orchestr, tentokrát v komorním obsazení pod taktovkou finského dirigenta Juhy Kangase, byl pečlivě připraven. Neokázalý projev dirigenta, vyrovnaná a do detailu promyšlená interpretace všech skladeb, soustředění a ochota orchestru otevřít se nové hudbě, přispěly k úspěchu večera. Záštitu nad koncertem převzali J. E. Helena Elisabet Tuuri, velvyslankyně Finské republiky a J. E. Alberts Sarkanis, velvyslanec Lotyšské republiky.
V první půli zazněla nejprve Fantasia pro smyčce německého skladatele Hanse Wernera Henzeho. Nedožité devadesátiny jednoho z nejvýznamnějších německých skladatelů si v letošním roce připomínáme. Fantasia obsahuje vybrané pasáže z hudby k filmu Mladý Törless (1966) režiséra Volkera Schlöndorffa. Nejedná se ale o žádný laciný filmový efekt, ale o propracovanou, samostatně fungující, šestivětou kompozici.
Hlavní pozornost večera, byla upřena na druhé z děl – houslový koncert Vzdálené světlo Pēterise Vaskse. Jednak ji přednesla letošní rezidentka orchestru, mladá německá houslistka ruského původu Alina Pogostkina, jednak byl čestným hostem tohoto večera skladatel sám. Kompozice Vzdálené světlo (1996-97) je programově spjata s národní tématikou společensko-kulturních a ekologických změn v Lotyšsku a je věnována krajanovi Gidonu Kremerovi. „Mým úkolem je šířit světlo a lásku“ prohlásil Pēteris Vasks v rozhovoru pro Harmonii 7/2015. Jeho hudba je plná lyriky, duchovní hloubky, vnitřní krásy a světla, čisté emocionality a humanity. Vasksovo dílo vrací soudobé hudbě její ztracenou prestiž, respekt k posluchači a k dílu samému, krásu, umění, spiritualitu. O tom, že dnešnímu, ve skutečnosti po nové hudbě lačnícímu publiku, právě takováto tvorba chybí, svědčí mj. fakt, že každé nové dílo tohoto autora je nedočkavě očekáváno a přijato s nadšením (podobně jako např. u Arvo Pärta). Za svou práci byl ve čtvrtek večer pan Vasks brněnským publikem odměněn dlouhotrvajícím potleskem ve stoje. Velkou zásluhu na tomto úspěchu měla samozřejmě mimořádně skromná a nadaná sólistka společně s dirigentem i orchestrem, neboť se v tomto případě jednalo spíše o dialog, než o houslový koncert v tradičním slova smyslu.
Po přestávce zaznělo krátké Canto V „Into the Heart of Light“ finského skladatele Einojuhani Rautavaara, které tématicky i stylově výborně zapadlo do koncepce večera. Závěr patřil Jeanu Sibeliovi a jeho Pelléasu a Mélisandě. Výstavba této půlhodinové skladby a její celkové uchopení až k závěrečné Smrti Mélisandy byla překrásným zakončením tohoto vpravdě svátečního koncertu.
Dramaturg Vítězslav Mikeš odvádí v Brně vynikající práci, ať už pro festival Moravský podzim, nebo pro Filharmonii Brno. Nebojí se zařadit soudobou tvorbu, ve vyšší míře tu pobaltskou a o tom, že je na dobré cestě, svědčí nejen zájem a přijetí publika, ale i chuť orchestru po změně a s tím související výborná interpretace, radost ze vzájemného obohacení a z něčeho nového. A o to by v umění, myslím, mělo jít především.
Brno se konečně po mnohaletém úsilí dočká důstojného koncertního sálu. Bude to mj. i dobrá motivace pro orchestr, který má díky novému vedení a moderně orientovanému, novým nápadům otevřenému týmu, nakročeno velmi dobře směrem do Evropy, konečně i v kulturní rovině.
