Velkolepost Mahlerovy symfonie

Slavnostním symbolickým vstupem vstříc k oslavám 90. výročí založení tělesa uvedl Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem ve dnech 12. a 13. června 2024 ve Smetanově síni Obecního domu monumentální Druhou symfonii Gustava Mahlera. K výjimečnému provedení kompozice, která klade vysoké nároky nejen na velké instrumentální obsazení ve spojení se sborem a sólistkami, ale i na interpretaci díla, jež by měla v posluchačích evokovat hluboký filozoficko-metafyzický přesah, přizvalo vedení orchestru sopranistku Olgu Jelínkovou, altistku Bellu Adamovou a Pražský filharmonický sbor. 

V programu koncertu dramaturg Martin Rudovský připomněl, že Symfonii č. 2 c moll Vzkříšení  hrál orchestr naposledy před deseti lety, kdy těleso rovněž slavilo kulaté jubileum, a vyjádřil přání, aby stejnou skladbu mohl orchestr zahrát u příležitosti stého výročí od svého založení již v nové koncertní síni Vltavské filharmonie.

Druhou Mahlerovu symfonii zahrál orchestr 12. června 2024 se ctí. Šéfdirigent Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Tomáš Brauner vnesl do provedení díla temperamentní flexibilitu, ve které s četnými významovými oblouky gradoval kompozici k řadě vrcholů, přičemž v její interpretaci neztratil vnitřní tah směřující k působivému velkolepému finále. Orchestr ve škále barev dosáhl oslnivých zvukových efektů, zejména v kontrastnosti Mahlerovy osobité neoromantické polystylovosti. Monumentálnost díla nezněla povrchně, ale s širší škálou emotivních a dramatičtějších nálad.

Po slavnostně pojaté první větě Allegro maestoso, ve které výrazně vyzněla dramatická i lyrická linka, vnesla druhá věta Andante moderato do poslechu díla instrumentální lehkost, specifickou skladatelovu idyličnost s pěknými vřelými barvami smyčcové sekce. Vliv vídeňských melodií i taneční rytmus ozvláštnil orchestr až zpěvně a srdečně. 

Třetí věta Scherzo obsahuje symfonicky koncipovanou píseň Svatý Antonín Paduánský káže rybám z Mahlerova cyklu Des Knaben Wunderhorn. V provedení bylo příjemné slyšet, jak dirigent usiloval s orchestrem i o náznak humoru v artikulaci frázování, kterým přiblížil Mahlerovo zhudebnění sarkasticky laděné písně. Čtvrtá věta Urlich/Prasvětlo, pojatá ve slavnostním až chorálním duchu specifické hudební charakteristiky, byla ve svém názvu inspirována stejnojmennou skladatelovou písní ze stejného cyklu, který invenčně zakomponoval do věty předchozí. Posluchače svým přednesem strhla altistka Bella Adamova. Pěvkyně pocházející z Čečenska, kterou nedávno časopis BBC označil za vycházející hvězdu, s pozoruhodnou technikou vnesla do symfonie sólem O Röschen rot! směs temnějších i světlých barev, které flexibilně dokázala odstiňovat. V monumentální finální páté větě Im Tempo des Scherzo / V tempu Scherza hrál orchestr i v rozšířených sekcích velmi dobře, šéfdirigent FOK Tomáš Brauner výborně akcentoval tempové změny včetně jejich typických charakteristik. V malé komorní sestavě ve foyer hrající hudebníci byli dobře sehraní s velkým orchestrem ve Smetanově síni. Sopranistka Olga Jelínková, členka souboru lipské opery se opakovaně k FOK a Mahlerovi vrací. Své party i po boku altistky v samotném závěru zpívala pěknými světlými barvami a textu Vzkříšení Friedricha Gottlieba Klopstocka dodala lesk přesvědčivosti. 

Pražský filharmonický sbor připravil skvěle jeho sbormistr Lukáš Vasilek. Významově gradující dílo obohatil hloubkou interpretace a velkým spektrem nuancí barev. Vynikající výkon tělesa se odrazil v niterném a současně až téměř pozoruhodně expresivním uchopení Klopstockovy poezie. Krásné byly i proměny nálad vyjádření textu, a nejen s paletou různých emocí, ale i nadčasovým přesahem sdělení interpretace kompozice. Dramaturg Martin Rudovský v programu upozornil, že skladatel koncipoval dílo spíše jako symfonickou kantátu a Pražský filharmonický sbor její interpretaci v slavnostním duchu výrazově velmi přitažlivě umocnil.