První premiérou letošní sezony v Státní opeře byla 14. 10. sporadicky uváděná druhá verze Verdiho Simona Boccanegry . Titul se vrátil na repertoár po 12 letech. Z tragického příběhu o ušlechtilém korzárovi, který je zvolen janovským dóžetem, vytvořil Verdi dílo, jež předjímalo další vývoj opery. Hudba zde přímo vyrůstá z dramatických požadavků, jimž je vše podřízeno. V opeře nejsou téměř žádná uzavřená čísla, přechody mezi dramatickým parlandem a zpěvem jsou zcela plynulé a ariózní útvary splývají s áriemi. Bohatě instrumentovaný orchestr není pouhou doprovodnou složkou, ale podstatným dějovým činitelem a nositelem vrcholně dramatického výrazu. Operu nastudoval dirigent Daniele Gatti , který zde debutoval. Jeho pojetí se vyznačovalo absolutní precizností, dokonalou charakteristikou tíživé tragiky, vzrušenou dynamikou a nutnými kontrasty. Vídeňští filharmonici podali fenomenální výkon, jejich hra se místy blížila až impresionistické náladotvornosti.
Režie byla svěřena v německy mluvících zemích legendárnímu činohernímu režisérovi Peteru Steinovi , který zde také debutoval. Stein tuto operu už inscenoval, a to v roce 2000 na Salcburských velikonočních slavnostech. Právě z této produkce je převzata nynější výprava – poměrně jednoduchá, ale funkční scéna Stefana Mayera a víceméně dobové kostýmy Moidele Bickel . Stein opravdu vycházel z hudby, neusiloval o lacinou aktualizaci, za to s citem a neselhávajícím účinkem vedl jednotlivé postavy k psychologicky přesné charakteristice. Zdánlivě jednoduchými, ale divadelně efektními prostředky vytvořil poutavou, detailně propracovanou a stylově čistou inscenaci, v níž nebylo nic nadbytečného. Pozoruhodně invenční bylo jeho aranžmá a práce se sborem a s komparsem (scéna v senátu).
Hvězdou inscenace byl americký barytonista Thomas Hampson v titulní roli. Boccanegra je pro něj po pěvecké a výrazové stránce ideální rolí. Jeho světlý, mužně lyrický hlas s nádherným témbrem, umění bravurní kantilény, ušlechtilý projev a herecké mistrovství jej přímo předurčují pro postavu čestného, charismatického dóžete, který neumí intrikovat a usiluje (marně) o spravedlivou politiku. Boccanegrovi dal niternou vřelost a citovou spontaneitu a obohatil svůj repertoár o další velkou roli. Od vídeňského publika, které jej miluje, sklidil po zásluze bouřlivé ovace. Excelentní výkon podal i Ferruccio Furlanetto jako pomstychtivý Fiesco. Svítivým sopránem a ženskou něhou zaujala Cristina Gallardo-Domas v roli Amelie Grimaldi. Tenorista Miroslav Dvorský vytvořil v úloze mladého a vášnivě zamilovaného šlechtice Gabriela Adorna znamenitou kreaci a barytonista Boaz Daniel byl přesvědčivým intrikánem a Boccanegrovým zákeřným vrahem Paolem. Premiérové publikem bylo nadšeno a dlouho aplaudovalo.
