Program počátku nové sezony Vídeňské státní opery je ještě úzce spojen s nedávným repertoárovým obohacením inscenace vrcholného díla německého romantického skladatele Richarda Wagnera, jehož jubilejní 200. výročí narození a 130. výročí úmrtí si připomíná letos celý hudební svět. V rakouské metropoli se konala 13. června 2013 premiéra jeho nejvýznamnější opery Tristan a Isolda . Velkolepé hudebně-dramatické dílo o třech dějstvích hudebně nastudoval dirigent Franz Welser-Möst , který z postu generálního hudebního ředitele Vídeňské státní opery vstupuje v září již do své čtvrté sezony. K hostování byl přizván britský režisér David McVicar působící na předních scénách, dokonce i v Královské opeře Covent Garden v Londýně nebo newyorské MET, ve Vídeňské státní opeře debutoval. Wagnerovo libreto vychází z námětu středověkého dvorského eposu původní keltské legendy s milostným příběhem. Často bývá spojováno s předlohou díla Tristan Gottfrieda von Straßburga, jenž upravil legendu Tristan und Iseult, jejíž nejstarší písemná verze pochází z 12. století. V opeře se ovšem výrazně promítá Wagnerova láska k Mathildě Wesendock, jeho záliba ve středověké literatuře a zabývání se dílem Arthura Schopenhauera, významného německého filosofa 19. století. Premiéra zazněla v Mnichově roku 1865 pod taktovkou Hanse von Bülowa a stala se přelomovým dílem nejen ve Wagnerově tvorbě, ale ovlivnila mnoho skladatelových následovníků. David McVicar hudební drama oprostil od nánosů popisnosti a společně se scénografem Robertem Jonesem vsadil na abstrakci scény a jevištní řešení umocňující jak nadčasovost mýtického příběhu, tak znění a provedení hudby. Jonesova výprava akcentuje jen nejnutnější objekty děje a dekorace pro ně volí scénograf monstrózní adekvátně k rozsahu díla, které otevírá do širokého časoprostoru. Lokalitu pobřežního místa připomíná v jednotlivých dějstvích vrak lodi, temné kašírované kamenné pozadí i podlaha, tmavý kmen stromu, nad nímž září drátěný věnec. Jednání postav konfrontuje režisér s paralelou proměnlivých barev velkého scénického Měsíce, jenž je účelově vnímán i jako Slunce. V jevištní metafoře přírody a pozemského milostného dramatu Tristana a Isoldy vnesl David McVicar na scénu zrcadlo atmosféry podobných nálad, které podpořil Robert Jones ještě změnou kostýmních barev. V nočních výjevech mají oba milenci černé kostýmy se třpytkami, v okamžicích vášně nosí Isolda disponující léčitelskými a magickými schopnostmi červené dlouhé šaty a Tristan je emočně sevřen v tajemném smutném černém obleku. Modré nebe se pojí s klidným děním a smírem postav a šeď Měsíce se snoubí se stavy neklidu a vnitřních svárů. Decentní světelné efekty podpořily poetiku situací (světla Paule Constable ). Příběh legendy o nenaplněné lásce, nenávisti, touze a zradě rozehrál McVicar s Jonesem ve velkých obrazech umocňujících silné emoční stavy.
Dirigent Franz Welser-Möst přistoupil k partituře po velkých zkušenostech s Wagnerovou operní tvorbou. Na zdejší scéně nově nastudoval již operu Tannhäuser a Zápas pěvců na Wartburgu a od svého debutu v roce 1987 řídil ve Vídeňské státní opeře představení Tristana a Isolda, Parsifala a Prstenu Nibelungova. Za pozornost jistě stojí jeho úspěšný záskok za německého dirigenta Christiana Thielemanna, jenž v roce 2003 hudebně nastudoval právě operu Tristan a Isolda v režii Günthera Krämera. Po letošní červnové premiéře stejného díla sklidil Franz Welser-Möst bouřlivé a dlouhé ovace, ve kterých občas zaznívaly i negativní reakce tzv. bučení z publika. Monumentální kompozice zněla sice pod jeho taktovkou s mistrovstvím Maestra, který dokáže společně s muzikanty a pěveckým ansámblem naplnit Wagnerovo epochální dílo intenzivními emocemi prudkých proměnlivých vášní, ale když vyzval dirigent hráče k maximálnímu dynamickému rozpětí fortissim, překrylo těleso árie pěvců na pódiu. Nesmírně náročné dílo dokázal dirigent obdivuhodně gradovat až k závěrečnému vyvrcholení. Obrazy disponovaly jasem a sytostí a odstíny mnoha barev, kompaktním uchopením Wagnerových příznačných motivů, hudebnědramatickým nábojem a rozvážným přístupem k jednotlivým aktům i situacím, které měly silný tah a současně jim nechyběla brilantní lehkost interpretace. Mnohdy vynikla nádherně jemná lyrická sóla muzikantů dechové i žesťové sekce a svítivé smyčce. Zejména ve 2. jednání, kdy zaznívá Wagnerův typický tzv. tristanovský akord. Ve finálním mystériu lásky tragickou hudbu orchestru opět poeticky projasnila sóla hráčů. Franz Welser-Möst prokázal v ovládnutí koncepce partitury obdivuhodný nadhled. Sbor Vídeňské státní opery pod vedením sbormistra Martina Schebesty podal opět vynikající a na vysoké úrovni kultivovaně vytříbený výkon.
Tristana ztvárnil německý tenorista Peter Seiffert , který se řadí k nejvýznamnějším pěvcům současnosti rolí Wagnerových oper. Na prestižních světových scénách zpíval s mimořádným úspěchem nejen Tristana, ale například i Parsifala, Siegmunda nebo Tannhäusera. V rakouské metropoli sklidil ovace za výjimečný výkon, protože na scéně s velkou energií rozehrál vnitřní drama silných emocí. Jeho hrdinný tenorový hlas nepostrádal dokonce ani nejjemnější lyrické odstíny a ve všech polohách krásně a objemně zněl, mimikou a gesty vnesl Seiffert do dění umění bravurní herecké interpretace. Nádherně frázoval melodie v klíčových situacích, s šířkou barev a odstínů dynamiky. Krátce po premiéře byl Seiffertovi ve Vídeňské státní opeře 17. června 2013 slavnostně udělen rakouský titul Komorní pěvec. Švédská sopranistka Nina Stemme má ve svém bohatém repertoáru nastudovány rovněž mnohé Wagnerovy role, například Evu (Mistři pěvci norimberští ), Elisabeth (Tannhäuser ), Elsu (Lohengrin ), nebo Sentu (Bludný Holanďan ). Se Seiffertem tvoří rovnocenný pár, protože disponuje nejen objemným hlasem, s nímž dokáže v průběhu dění úctyhodně flexibilně nakládat, ale v průběhu scénického dění propůjčuje postavě irské princezny Isoldy rysy složitého charakteru ženy těžce zkoušené osudem. Role jí ve Vídeňské státní opeře vynesla oprávněný triumf. V kontrastu ke statickému scénickému dění soustředěnému na maximální vyznění hudby a emocí titulního páru, vnáší živost na scénu Jochen Schmeckenbecher , jehož Kurwenal je společensky uvolněný alkoholik. Dánský basista Stephen Milling zpívá hřejivě i ostře a hlas perfektně zabarvuje podle situací. Král Marke v jeho podání prochází silnými emocemi neuskutečněné lásky, zrady, žárlivosti, lítosti, bolesti a odpuštění. S výrazností za nimi zaostávají zatím Janina Baechle , Isoldina oddaná služebná Brangäne, Eijiro Kai v roli Melota, zrádce a bývalého přítele Tristana. Epizodní postavy Pasáčka (Carlos Osuna ) a Lodníka (Marcus Pelz ) působí hravě a dojemně. Ve Wagnerových operách se představí Nina Stemme opět ve Vídni až na sklonku sezony, kdy zazní ve dnech 30. května – 29. června 2014 blok osmi představení skladatelovy tetralogie Prsten Nibelungův, Stemme bude zpívat v operách Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů roli Brünnhildy.
Úspěšná produkce opery Tristan a Isolda se vrátí na scénu 21., 25. a 29. září 2013, ale se změnami v obsazení. Diváci se mohou těšit na Petera Seifferta, po jehož boku stane Linda Watson. Ve dnech 8., 13., 17. a 21. prosince 2013 titulní pár ztvární Robert Dean Smith a Violeta Urmana, v roli Kurwenala se objeví Matthias Goerne a Orchestr Vídeňské státní opery bude řídit jihokorejský dirigent Myung-Whun Chung. Velké hudební proměny tak mohou operní návštěvníci zažít v moderní statické režii Davida McVicara, jenž s pokorou ctil Wagnerův styl.
