Zahajovací koncert 2. ročníku letního festivalu Bach for All nabídl v neděli 17. června ve Španělské synagoze Ensemble Berlin Prag v čele s hobojistou Vilémem Veverkou. Ten byl nejen u zrodu tělesa v roce 2013, kdy spojil myšlenku společného hraní se svým někdejším pedagogem z Berlína, rovněž hobojistou Dominikem Wollenweberem a německou cembalistkou Barbarou Marií Willi, která dlouhá léta žije a pracuje v Brně. K tomuto základnímu triu přizvali německého kontrabasistu Martina Heinze a českého fagotistu Václava Vonáška.
Dramaturgie koncertu se nabízela jakoby sama – Triové sonáty Johanna Sebastiana Bacha, z nichž soubor uvedl Sonátu III d moll, BWV 527, Sonátu I Es dur, BWV 525 a Sonátu VI G dur, BWV 530 z cyklu šesti triových sonát, jež spadají do Bachova šťastného období 20. let 18. století a jejichž invence a kompoziční mistrovství inspirovaly Ensemble Berlin Prag k vynikajícím výkonům. V úvodní Sonátě III zahájili známé dílo výraznou melodickou linkou všech dechových nástrojů v čele s prvním hobojem Viléma Veverky, Dominik Wollenweber se ujal svého partu v Bachových sonátách s anglickým rohem, aby v další skladbě střídal tento nástroj s hobojem. Souhra celého ansámblu je pod vedením Viléma Veverky skutečnou lahůdkou, vše plyne jasně, radostně a s očekávanou virtuozitou. 2. věta Sonáty III ukázala profesionalitu souboru v pomalejší, dynamicky jemně odstíněné souhře, aby ve 3. větě opět umožnila hráčům rozvinout v plném nasazení brilantní souhru melodických nástrojů s bassem continuem báječné cembalistky Barbary Marie Willi a kontrabasisty Martina Heinze. Do první části večera zasadil Ensemble Berlin Prag Sonatu IV g moll, ZWV 181,4 Jana Dismase Zelenky, kterou nastudoval pro mimořádnou nahrávku kompletu Zelenkových Triových sonát vydaných letos na jaře Supraphonem. Zelenkova hudba kontrastuje s Bachovým vyjádřením barokní polyfonie v tom nejlepším slova smyslu. Skladatelovo působení na saském dvoře v Drážďanech vykrystalizovalo v odlišné pojetí melodických linek, jakoby průzračnějších a méně komplikovaných pro posluchače, ovšem neméně náročných pro interprety z hlediska technického i výrazového. Úvodní 1. věta Zelenkovy sonáty je pomalejší až vznešená s důrazem na part obou hobojů, 2. věta střídá rytmus svěží a radostnou melodií s vysokými nároky na sólisty i doprovod. Ve 3. větě dominují pomalé, velmi zpěvné hoboje, k nimž se přidává hezká podmalba fagotu a následně půvabné cembalo, závěrečnou větu zahajuje pouze 1.hoboj Viléma Veverky a fagot Václava Vonáška, postupně se prolínají s bassem continuem a 2. hobojem Dominika Wollenwebera, aby se oba hoboje střídaly s doprovodem až k vrcholnému lesklému a působivému závěru.
Druhá část večera nabídla Bachovu známou Sonátu I v příjemném a živém tempu se souhrou hoboje Viléma Veverky a anglického rohu Dominika Wollenwebera. Koncert uzavřela Bachova Sonáta VI s hezkým rytmickým úvodem, volnou 2. větou s hobojovým sólem a doprovodem bassa continua, k nimž se postupně připojily ostatní nástroje, začátek 3. věty patřil anglickému rohu a v rychlém tempu se všechny nástroje přidaly tak, aby nakonec uzavřely celý večer vyvrcholením finále.
Festival Bach for All tak dostal zásluhou Ensemble Berlin Prag do svého začátku úžasnou energii, vynikající interpretaci a skutečně vysoce nastavenou úroveň muzikality, v níž budou pokračovat až do konce července další hudebníci s nejrůznějším bachovským repertoárem i se současným pohledem na barokního mistra v pražských kostelích a sálech.
