Hobojista Vilém Veverka a violoncellista Jiří Bárta připravili společný koncert již na březen, jeho termín byl však přeložen na 4. září. V den koncertu byl Jiří Bárta nucen odvolat svoji účast z důvodu karantény v rodině a Vilém Veverka okamžitě oslovil přátele, kteří by pomohli připravený koncert realizovat. Petr Nouzovský zastoupil Jiřího Bártu v sólových skladbách a spolu s cembalistou Filipem Hrubým a přizvaným cellistou Janem Zemenem umožnili Vilému Veverkovi zahájení Novoměstské sezóny 2020/21.
Úvodní Sonátu c moll, RV 53 pro hoboj a continuo Antonia Vivaldiho, v níž sólový hoboj Viléma Veverky doprovodil cembalista Filip Hrubý a violoncellista Jan Zemen, rozezněl plný souzvuk celého tria, střídaný perlivým precizním hobojem, který se posléze ztišil ve zpěvné volné melodii s neuvěřitelnou jemností. Svižné finále dalo příležitost sólu i continuu blýsknout se jak v kouzelných melodických bězích, tak i v obtížných a s detailním výrazem provedených pasážích vedoucích k efektnímu závěru. Po vzrušené Vivaldiho sonátě zazněla známá Suita č.1 G dur pro sólové violoncello, BWV 1007 Johanna Sebastina Bacha. Petr Nouzovský prokázal své kvality hrou prodchnutou pravým muzikantstvím a skladbu provedl s náležitým nadhledem a osobním vkladem.
Závěrečná skladba první části koncertu přenesla posluchače z baroka do současnosti ve skladbě českého autora Petera Grahama Song of fixaccord pro hoboj a cembalo. Viléma Veverku lákaly kontrasty mezi staletími prověřenou klasikou a soudobou tvorbou již od dob studií. Jazzové prvky skladby kladly na oba hudebníky vysoké nároky a obtížné cembalové sekvence i následná vynikající souhra na vrcholné úrovni vygradovaná do závratného tempa s náhlým koncem vyvolaly v auditoriu bouři nadšení.
Po přestávce byl zařazena hudba korejského skladatele Isanga Yuna, s níž Vilém Veverka dlouhá léta sklízí úspěchy po celém světě. Ost-West Miniatur I pro hoboj a violoncello provedl s Petrem Nouzovským opravdu mistrovsky. Náročné Isangovy mikrointervaly učarovaly v působivých ale obtížných melodiích a oba hudebníci zde podali kvalitní výkony v jedinečné souhře. Bachova Suita č.2 d moll pro violoncello sólo, BWV 1008 přenesla posluchače opět do světa barokní hudby a dlužno říct, že potvrdila docela příznačně souvislosti mezi soudobou a tři staletí vzdálenou hudbou. Petr Nouzovský hrál Bachovu suitu s vroucností a pečlivým propracováním, v akordech prokázal suverenitu, aby posléze lehounkou melodií celou skladbu zakončil a zanechal svojí hrou skutečně výjimečný pocit. V závěrečné Bachově Sonátě g moll, BWV 1030 vytvořili všichni čtyři zúčastnění zcela kompaktní těleso v melodických i volných pasážích se zpívajícím hobojem a efektním rytmicky pulzujcím závěrem. Auditorium bylo ještě odměněno dvěma přídavky: závěrečnou větou z Vivaldiho Il pastore fido v triovém obsazení ve výborném podání, druhým přídavkem se opět všichni přenesli do dneška ve skladbě mistra filmové hudby Ennia Moriconeho Gabriel’s Oboe. Koncert Viléma Veverky a jeho přátel opět ukázal cestu, kterou se mohou koncerty klasické i odlišně žánrové hudby ubírat.
