Virtuozita v zahradách Schönbrunnu

V krátkodobé osmileté historii realizace každoročních open-air koncertů Vídeňské filharmonie v parku zámku Schönbrunn se vrátil po čtyřech letech na přírodní pódium významný ruský dirigent Valerij Gergijev . Dokonce i sólista večera, dlouho v plánech avízovaný mladý fenomenální čínský klavírista Lang Lang, který ve vídeňském nádherném parku hrál pod taktovkou Zubina Mehty, měl do schönbrunnského prostředí přiletět opět po šesti letech. Na jaře však došlo ke změně v programu a pro večer 2. června byl oslnivým mediálním vystoupením poctěn tuzemský rakouský houslový virtuos Benjamin Schmid . Slavnostní koncert byl přenášen ve spolupráci orchestru s ORF a mezinárodní sítí EBU rozhlasovými a televizními stanicemi v přímém přenosu nebo ze záznamu do více než šedesáti zemí světa. Zatímco letošní dramaturgická linie zahrnovala hlubší historickou provázanost ve výběru skladatelů, děl a jejich úprav pro orchestr v rámci vazeb hudebních dějin a Vídeňské filharmonie, je s podivem, že těleso kladoucí vysoké nároky na výběr dirigentů, muzikantů i skladeb, v koncertní linii osmi schönbrunnských večerů má tendenci volit ze stejného výběru interpretů, kteří se již široké veřejnosti, jež má přístup na filharmonickou hudební událost provozovanou každoročně zdarma, s úspěchem již v parku představili.

Na loňské koncertní motto „Měsíc – planety – hvězdy“ navázal program s poeticky vznosným mottem „Virtuózní obrazy.“ Preludia Franze Liszta, jehož 200. výročí narození a 125. výročí úmrtí si letos připomíná celý hudební svět, zněla v plném lesku orchestrálního znění.

Valerij Gergijev vedl těleso neobvykle střídmými gesty a hned v úvodní skladbě večera podtrhl dualitu temných a jasných barev nástrojů, čímž vyzvedl stěžejní filozofickou ideu Lisztova romantického konceptu vycházejícího z meditace nad svárem ducha života a smrti. Působivá symfonická báseň zněla v podání orchestru neokázale, melodicky zpěvně a efektně.

Rakouský houslista Benjamin Schmid hrál v plné virtuózní muzikantské kráse první větu Houslového koncertu č. 1 D dur Niccola Paganiniho, který přednesl v historické úpravě Fritze Kreislera. Schmid publiku nabídl strhující virtuózní hru, na rozdíl od mimořádně kultivovaně sametových filharmoniků byl zvuk jeho houslí ostřejší a přednes chladnější, na hudební ploše jedné koncertní věty dal však dostatečný prostor vyznění vlivu italského muzikantského temperamentu i vídeňské noblesy. Těleso s Gergijevem vtisklo skladbě kolorit adekvátní brilantní barevné i technické rozdílnosti romantické virtuozity Liszta i Paganiniho, přičemž dirigent nechal záměrně filharmoniky v sytosti vyznít jen v pasážích, ve kterých vedli se sólistou dialog, takže všichni společně docílili podmanivé impozantnosti.

Intimně laděné dílko Scéna s jeřáby, op. 44/2 Jeana Sibelia v komorním symfonickém pojetí věnovali hudebníci památce obětem přírodní a ekologické katastrofy v Japonsku, kde ptačí druh jeřáb je dodnes symbolem štěstí. Gergijev v díle akcentoval zejména niternost temné melodiky smyčců, dřevěných a bicích nástrojů, čímž prezentoval dílo v hlubší hudební meditaci. Majestátní závěrečná romantická skladba Modesta Petroviče Mussorgského Obrázky z výstavy v instrumentaci Maurice Ravela, doprovázena před zámkem Schönbrunn vynikajícími baletními páry Vídeňské státní opery tančícími v nápadité psychologicky exponované choreografii Gregora Hataly , se nesla parkem zaplněným davy lidí na symbolické vlně poetické krásy milovníků umění, kteří byli obklopeni úchvatnou, pěkně dynamicky osvětlenou floristickou i architektonickou scenérií. „Obrazy umění“ tak lépe mohl divák vnímat z mnoha úhlů pohledu. Filharmonici vytěžili z vkladu instrumentace Maurice Ravela mnoho, řada sólových hráčů v nástrojových sekcí poutala na sebe zvýšenou pozornost. S Gergijevem zněla skladba v transparentním zvuku okázalého virtuózního mistrovství. Přídavky tanečních skladeb Johanna Strausse ml., valčík Vídeňská krev, op. 354 a polka Z dunajského břehu, op. 357 , roztančily i návštěvníky. Vídeňské filharmonii usilující získat si příznivce z řad lidí, kteří na koncerty klasické hudby příliš nechodí, se jejich záměr postupně osvědčuje, i když ve srovnání s loňským rokem nabídl letošní koncert publiku širokých vrstev program velmi náročný.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější