Slavnostní sál Valdštejnského paláce, zvaný „Rytířský“, býval ještě počátkem 90. let místem pravidelných komorních koncertů i festivalů, na které nostalgicky vzpomínalo pražské publikum i umělci, kteří tu vystupovali. Mezi ně patřil mimo jiné i violoncellista Jan Páleníček. Dnes jako předseda České kultury, o.s. v tomto překrásném sále koncerty naopak spolupořádá společně s Kanceláří Senátu Parlamentu ČR. Z této plodné spolupráce byly v roce 2003 založeny Malostranské komorní slavnosti. Dramaturgie tohoto sympatického podzimního festivalu je výhradně zaměřena na prezentaci předních českých umělců. Bohužel právě současné nejlepší české interprety vídáme mnohem častěji na zahraničních podiích a jejich občasná vystoupení na domácí scéně se tak paradoxně stávají mimořádnými večery ze všech úhlů pohledu.
V tomto duchu se nesl i nedělní zahajovací koncert violisty Vladimíra Bukače, který ke spolupráci přizval svého dlouholetého klavírního partnera, Adama Skoumala. Vladimír Bukač jako profesor hry na violu na Vysoké hudební škole v Drážďanech dnes dělí své aktivity mezi péči o mladé talenty a především koncertní činnost – jako dlouholetý člen Talichova kvarteta a žádaný sólový i komorní hráč. Pro nedělní malostranské hudební zastavení zvolil mimořádně náročný program. Večer otevřelo virtuózní Scherzo c moll Johannesa Brahmse, které v roce 1853 vzniklo jako součást společné sonáty R. Schumanna, J. Brahmse a A. Dietricha. Vladimír Bukač si publikum okamžitě získal svým virtuózním podáním a energickým přístupem, aby v následující skladbě britského skladatele Franka Bridge (1879 – 1941) Penseiro ukázal svou druhou tvář – jemnou a snivou. Viola tu v dlouhé tklivé melodii začíná ve spodní poloze a z temného tónu, kterého Bukač v úvodu docílil, běhal mráz po zádech. Následující vášnivé Allegro Appassionato je posluchačsky vděčnou skladbou, která v dlouhých exaltovaných frázích maximálně využívá tónové i hráčské možnosti violy jako nástroje. Ostatně není divu, Frank Bridge tuto skladbu psal pro nejlepšího violistu své doby – Lionela Tertise.
Stěžejním dílem první poloviny večera byla Sonáta č. 1 pro violu a klavír Bohuslava Martinů(1890 – 1959). Dílo, které Martinů komponoval v roce 1955 společně s orchestrální fantazií Fresky Piero della Francesca a kantátou Otvírání studánek. Jejich charakter se zrcadlí také ve violové sonátě. Oba umělci k dílu přistoupili s dokonalým společným citem pro stavbu a s pochopením jeho celistvosti. Vladimír Bukač se svou interpretací jednoznačně řadí mezi přední znalce hudby B. Martinů. Jakkoliv je tento hráč známý svým znělým tónem, rozevláté melodie B. Martinů dokázal hrát neuvěřitelně prostě, bez patosu a s minimem vibrata, skutečně „pastorálně“. Typické synkopy v jeho podání působily zcela svobodně, až nadčasově, jakoby si s melodií pouze ke své potěše pohrával. Adam Skoumal předvedl vrcholné umění klavírní spolupráce ve spontánní barevné hře, která přitom vyzařovala hluboký vnitřní řád. O to příjemnější zážitek bylo následné uvedení jeho vlastní virtuózní skladby Shalik komponované v inspiraci na arabský tanec. Dílo je náročné na technickou vybavenou obou hráčů, souhru i rytmus. Oba umělci Shalik v červnu natočili pro Český rozhlas a radost ze společné hry přenesli i na publikum.
Druhá polovina byla ve znamení Sonáty A dur pro violu a klavír Césara Francka (1822 – 1890). Toto vrcholné romantické dílo bylo sice ve svém originále napsáno pro housle, ovšem právě provedení na violu přináší nejkrásnější tónové odstíny. Viola Vladimíra Bukače v nižších polohách zněla jako violoncello, ve vyšších jako housle. Ostatně právě během provedení se naplno projevila původní specializace Vladimíra Bukače coby prvotřídního houslisty. Z výrazového a technického nadhledu bylo jasně cítit, že tato sonáta byla dlouhé roky také v jeho houslovém repertoáru. Fráze byly překrásně modelované s patřičným prostorem pro vyznění exponovaných vrcholů. První věta vyzněla jako zádumčivý úvod věty druhé, kterou Adama Skoumal začal doslovným „attacca“. Adam Skoumal je pro Vladimíra Bukače skutečně ideálním klavírním partnerem. Před jeho výkonem v obávaném klavírním partu je třeba smeknout, v sólových vstupech dokázal klavír maximálně barevně rozeznít, v souhře naopak violový part krásně podbarvit a podpořit.
Díky hlavního spolupořadatelství ze strany Kanceláře Senátu Parlamentu ČR je vstup na koncerty Malostranských komorních slavností zdarma. Festival má své stálé hudbymilovné publikum. O zájmu svědčí mimo jiné fakt, že vstupenky jsou rezervovány už od srpna. Další koncerty se konají ve dnech 18.10., 31.10., 15.11, 29.11.
