Abonentní koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK dne 29. března 2023 ve Smetanově síni pražského Obecního domu měl poněkud netradiční průběh. Byl totiž spojen se křtem supraphonského dvoudiskového alba, na němž FOK nahrál spolu se svým šéfdirigentem Tomášem Braunerem a s hvězdným pianistou Lukášem Vondráčkem kompletně všechny čtyři klavírní koncerty a Rapsodii na Paganiniho téma pro klavír a orchestr op. 43 Sergeje Rachmaninova. Nahrávka byla realizována v průběhu „covidového“ roku 2021, její vydání bylo nasměrováno na rok 2023, kdy si připomínáme skladatelovo dvojité jubileum: stopadesáté výročí narození a osmdesáté výročí úmrtí.
Jako první číslo večera zazněla „ochutnávka“ z tohoto alba: Rachmaninovova Rapsodie na Paganiniho téma. Spolu s orchestrem FOK vystoupili oba hlavní protagonisté nahrávky: Lukáš Vondráček a Tomáš Brauner. Podle názvu „rapsodie“ bychom mohli předpokládat, že se jedná o programní skladbu. Ve skutečnosti však Rachmaninov pojal toto dílo formálně jako řadu čtyřiadvaceti variací. Jejich téma převzal z posledního z proslulých 24 capriccií pro sólové housle op. 1 Niccola Paganiniho. Už jen samotná introdukce skladby – podaná sveřepě a málem až strašidelně – dávala tušit, že nám Lukáš Vondráček a Tomáš Brauner s FOKem nabídnou nevšední zážitek. Vondráček hrál některé rychlé variace opravdu tak démonicky, až se občas zdálo, že z klavíru létají jiskry (nemohl jsem přitom samozřejmě nepomyslet na legendu o tom, že se Paganini spolčil s ďáblem). Svůj podíl na onom strhujícím démonickém vyznění měl pianistův dokonale znělý úhoz a perfektně pevný rytmus. Jako temný hlas z podzemí se pak ozývaly citace „Dies irae“. Nečekaným a příjemným osvěžením bylo několik jazzově působících detailů. V lyrických variacích nebylo ovšem po nějakých démonech ani stopy. Vondráček je hrál měkkým, něžným, a přitom neobyčejně zpěvným tónem, který jako by přicházel z nějakého krásného nadzemského světa, kde o démonech nemá nikdo ani tušení. Tomáš Brauner vedl orchestr velmi nápaditě a odkryl v partituře řadu pozoruhodných detailů, kterých jsem si nikdy předtím nepovšiml. Mimořádný obdiv si zaslouží to, jak dirigent reflektoval a respektoval sólistovu práci s časem – nezřídka jsem měl dokonce pocit, že oba mají stejnou tepovou i dechovou frekvenci. Za nadšený potlesk se Vondráček publiku odměnil slavným Rachmaninovovým Preludiem cis moll op. 3/2, v němž posluchače okouzlil působivými tónovými valéry, citlivě nuancovanou dynamikou a nádhernými rubaty.
Po doznění posledních tónů Rachmaninovova Preludia se k umělcům na pódiu připojil ředitel FOKu Daniel Sobotka a ředitelka Supraphonu Iva Milerová, aby všichni společně pokřtili nové rachmaninovovské dvojalbum. Bylo sympatické, že si posluchači mohli tuto nahrávku zakoupit u prodejního stánku v předsálí Smetanovy síně už před koncertem či v průběhu přestávky. O přestávce pak dokonce v předsálí proběhla Vondráčkova autogramiáda.
Druhou polovinu večera vyplnila V. symfonie Gustava Mahlera. Rozsáhlá pětivětá skladba nabízí nespočet možností výkladu, a je proto pro orchestry i pro dirigenty prubířským kamenem. Tomáš Brauner a FOK si s ní poradili výtečně a prokázali v ní své vysoké kvality. Působivě vystihli náladu jak úvodního smutečního pochodu s přízračným trumpetovým sólem na začátku, tak i následující věty, kterou autor předepsal hrát „bouřlivě a neklidně“. Scherzo bylo příjemně odlehčené a doslova v něm excelovala sólová horna Zuzany Rzounkové. Slavné Adagietto hrály smyčce i harfa velmi procítěně, s jemnými a okouzlujícími dynamickými modelacemi. V závěrečném Rondu pracuje skladatel nesmírně rafinovaně s polyfonií. Tomáš Brauner dokázal provést posluchače touto kompozičně spletitou větou, aniž by se v ní „ztratili“, a dovedl je bezpečně až k efektnímu zářivému závěru. V nápaditě instrumentované skladbě připsal Mahler velkou roli dechům, především pak žesťům. A tak nebylo divu, že při děkování vyvolal Tomáš Brauner po zásluze nejprve vedoucího trumpetové skupiny Lubomíra Kovaříka a hned po něm vedoucí hornové skupiny Zuzanu Rzounkovou.
