Předposlední koncert LSSH patřil polské sopranistce Anně Mikolajczyk a souboru I Virtuosi (um. ved. Marek Niewiedzal ), tedy umělcům, které pravidelní návštěvníci koncertů pořádných Collegiem Marianem již mohou znát. Program byl sestaven z kantát a sonát autorů více či méně spojených s Římem přelomu 17. a 18. století. Vedle skladeb G. F. Händela zazněly mimo jiné i krásné kantáty A. Scarlattiho (Io m'accendo a poco a poco ) a F. Gaspariniho (Dove sei ). Anna Mikoljczyk si získala posluchače nikoliv velkým hlasem nebo výjimečnou barvou, ale – zcela zaslouženě – tím nejcennějším, totiž svým uměním. Její svrchovaně kultivovaný projev se nejen pojil s krásnou hudbou Scarlattiho a dalších mistrů (stejně jako s půvabným prostředím Vrtbovské zahrady), ale prozrazoval i dobrou znalost přednášeného repertoáru, což do jisté míry nahrazovalo i (spíše výjimečně) chybějící texty. Neméně pečlivý byl i výkon Marka Niewiedzala na barokní hoboj, který kromě zmíněných děl Händela vystoupil i v Sonátě a moll T. Vincenta mladšího; na realizaci continua se podíleli Jaroslaw Thiel (violoncello) a Natalia Sitarz (cembalo). K pomyslné dokonalosti – drobné intonační úchylky ponechme stranou – scházela podle mého soudu větší koncentrace a ponoření se do skladby. To by mohlo pomoci vytvořit větší „tah“ a celkově bohatší výraz, jak se to umělcům podařilo například v „da capu“ krásné árie Pompe inutili z Caldarova oratoria Maddalena ai piedi di Cristo . Příjemnou atmosféru celého večera doplňovalo ptactvo ve voliéře i volně poletující. (mn)
