Koncert dva roky starého sboru Martinů Voices dne 5. 11. ve Dvořákově síni pražského Rudolfina byl odvážný a skončil triumfem. Za odvahu uspořádat acappellový koncert zaslouží uznání Český spolek pro komorní hudbu, odvážný byl i umělecký šéf Lukáš Vasilek za náročnou dramaturgii. Odvaha ostatně nechybí ani sedmi mladým ženám a šesti mužům, že věnují hodně času nelukrativnímu komornímu zpěvu! První blok večera patřil čtyřem Palestrinovým madrigalům. Byly plné nečekaných detailů, kterých velký sbor může jen těžko dosáhnout, frázování, jaké jsem dosud od žádného českého sboru neslyšel. Vše v rámci dokonalé souhry a zvukové jednoty bez jediné chybičky. Ze zpěváků prýštila muzikalita a zapálenost. Časem nabydou jistě i větší hlasové zralosti. Bylo to však veskrze jemné zpívání s decentním vibratem. Pro mě vrcholem večera bylo provedení Mytologických cvičení (Exercitia mythologica ) Jana Nováka. Vynikající hudba našla v Martinů Voices zaníceného interpreta. Vasilek tím navázal na někdejší novákovské kreace Pavla Kühna, ale posunul se dále; mistr našel svého mistra. Provedení bylo ozvláštněno i proměnlivým umístěním zpěváků na pódiu, které mělo vždy hudební logiku (viz například dvojsborové Erato nebo polyúrovňové Echo). Dvě trojice písní Clauda Debussyho a Maurice Ravela naznačily další repertoárový směr, kterým se bude sbor doufám v budoucnu cíleně ubírat. Náladové črty byly skvěle odstíněny a zvláště u Ravela musím opět použít slova – odvážná (volba). Pět spirituálů Michaela Tippetta bylo pro posluchače poloplného sálu osvěžením, sice komorním, ale proč si neposlechnout tuto hudbu i v takovémto pojetí… Dokonalý souzpěv potvrdil sbor i ve dvou přídavcích – Ye shall have a song (Julian Bond) a The Garden (Bobby McFerrin a Roger Treece).
