S přínosným programem (Šostakovič: 1. kvartet , Mácha: 2. kvartet a Brahms 1. kvartet ) vystoupilo Kvarteto Jupiter na recitálu v Sukově síni pražského Rudolfina. První kvartetní dílo Dmitrije Šostakoviče vybočuje z jazyka a výrazu ostatních kvartet skladatele, je plné lehce ironizující melodičnosti a jeho provedení vypovídalo o stavu interpretačních kvalit souboru. Sytý a jasně vůdčí prim Luďka Růžičky korespondoval s intenzivním violoncellem vroucího zvuku Zuzany Dostálové , pevný a ohebný střed sekundu Filipa Himmera a violy Filipa Kimela doplňoval celek dobře disponovaného a rovnoměrně rozloženého kvartetního zvuku. Zejména druhá věta dávala prostor k naplnění melodické šíře skladby, čehož kvartetisté využili k rozezpívané kantabilnosti. Druhý kvartet Otmara Máchy v intenzivní výrazové razanci ukázal, že je kvartetistům tento druh poetiky blízký, a proto si dílo vybrali k nastudování. Lyricky zádumčivá druhá věta byla toho nejlepším důkazem – s vyváženou souhrou velmi zaujala; rovněž třetí větu se synchronně vedenými hlasy hrálo Kvarteto Jupiter jiskřivě a s výraznou klenbou. Brahmsův první kvartet je dílo vysoké zvukové kultury s velkými nároky na souhru. V první větě byl soubor v souhře kompaktní a prokázal smysl pro formálně i zvukově zcela jiné dílo. Pomalá druhá věta vyzněla nejlépe a v celku i jednotlivých nástrojích ukázala kvartetisty ve velmi dobrém světle. Třetí věta v pomalejším tempu a čtvrtá s určitou těžkopádností poukázala na rezervy a cestu dalšího vývoje. Brahmsův kvartet, jako vždy zkušební kámen interpretů, přesvědčil nejen o kvalitách a dosažené mezi, ale i možnostech nového směrování talentovaných jedinců. Kvarteto Jupiter je pro další vývojovou cestu dobře vybaveno.
