Úspěšný debut Petera Seifferta v roli Siegmunda ve Vídeňské státní opeře
Velkolepé hudební drama Richarda Wagnera Prsten Nibelungův zařadila Vídeňská státní opera na program v době vyvrcholení letošní sezony. Ke kompletnímu uvedení grandiózní operní tetralogie přijal pozvání proslulý britský dirigent Jeffrey Tate, který má s jejím provozováním bohaté zkušenosti, protože s častým dirigováním Wagnerova díla je spojen více než čtyřicet let. Opery Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů zahrnulo vedení světoznámé scény do dvou dramaturgických linií s několikadenními odstupy. Wagnerovu tetralogii řídil Tate v rakouské metropoli poprvé, ale hráči Orchestru Vídeňské státní opery se s dirigentem seznámili již dříve při představeních opery Ariadna na Naxu Richarda Strausse. V rozhovoru pro prestižní odborný časopis Prolog 5/2014, který zdarma pro návštěvníky vydává v německém jazyce Vídeňská státní opera, se Jeffrey Tate upřímně přiznává, že tetralogie je pro něj velmi politickým dílem.
Velký zájem návštěvníků vyvovalo hostování světoznámého pěvce Petera Seifferta v opeře Valkýra, ve které německý tenorista ve Vídni 31. května 2014 debutoval v hlavní roli Siegmunda. Po jeho boku na scéně Vídeňské státní opery debutovali ve Wagnerových rolích v aktuálním obsazení i německá sopranistka Gun-Brit Barkmin (Sieglinde), rakouská sopranistka Regine Hangler (Helmwige), ukrajinská sopranistka Olga Bezsmertna (Gerhilde) a korejská sopranistka Hyuna Ko (Ortlinde). V diskusi pro časopis Prolog, kterou s dirigentem vedl dramaturg Oliver Láng, upřesňuje Jeffrey Tate svůj pohled na Wagnerovu vrcholnou tetralogii: „ Každá z částí cyklu má svou vlastní specifickou náladu, která zaujímá v celém hudebním dramatu své zvláštní místo… Valkýra je preromantická a zpěvná … Dívám-li se na operu z heroické stránky, jsem velkým obdivovatelem Siegmunda.“
Britský dirigent rozkryl strukturu hudebního dramatu analyticky a vrstevnatě. Jedním z největších úskalí interpretace díla je zvuková rovnováha mezi operními sólisty a orchestrem. Ideálním prostorem realizace Wagnerových děl je sice po akustické stránce Bayreuthské festivalové divadlo, ale Jeffrey Tate si poradil s dynamickými proměnami ve Vídni mistrovsky. Typické leitmotivy a scénické plochy podpořené v kompozici vrstevnatostí témat, hrál Orchestr Vídeňské státní opery v pestré škále dramatického výrazu. Hudební charakteristiku strhujícího tragického příběhu s úmrtím Siegmunda na závěr druhého aktu a gradace mocenských obrazů společenských i politických intrik, interpretoval dirigent s nebývalou akcelerací, plasticky, kontrastně v detailech i v rámci celého díla. Jevištní orchestr Vídeňské státní opery řídil za scénou David Aronson, který je zkušeným dirigentem a v rakouské metropoli vítaným korepetitorem. Dvacáté představení Valkýry znělo ve své hutnosti partitury s vysokým jevištním účinkem.
Významný německý režisér Sven-Eric Bechtolf, který je v současnosti poměrně častým hostem nastudování nových inscenací od doby vedení týmu divadla v čele s francouzským ředitelem Dominquem Meyerem a generálním hudebním ředitelem Franzem-Welserem Möstem, nabízí divákům tvorbu zpravidla silně aktualizovanou a někdy i kontroverzní (např. premiéra opery Rusalka Antonína Dvořáka ve Vídeňské státní opeře 26. ledna 2014 sklidila rozporuplné reakce).
Při realizaci Wagnerova hudebního dramatu Valkýra se obklopil režisér opět svým stabilním týmem. Společně s tandemem německých tvůrců přistoupili k dílu sice moderně, ale s velkým respektem. Scénograf Rolf Glittenberg ve svém návrhu upřednostnil abstrakci a na plochu jeviště nechal umístit ve všech třech aktech jen několik nejdůležitějších elementů, které tvoří základní konstrukční bázi, na níž je vystavěn příběh. Kostýmérka Marianne Glittenberg inklinovala k prostě řešeným dobovým kostýmům s aktuálním přesahem.
Když se konala ve Vídni 2. prosince 2007 premiéra opery Valkýra, nastudoval ji dirigent Franz Welser-Möst a roli Siegmunda zpíval jihoafrický tenorista Johan Botha. V hlavním obsazení se objevil estonský basista Ain Anger, který se v roli Hundinga představil divákům i v letošní sezoně.
Při konfrontaci Aina Angera s Peterem Seiffertem mohli posluchači zažít výjimečně odlišný přístup. Anger zpíval operním přednesem, ráznými pohyby a strnulou mimikou ztělesnil Siegmundova nepřítele, silně odhodlaného ke vzájemnému souboji. Seiffert mnohem intenzivněji ztvárnil pestrou škálu emocí, tvárněji pracoval s dynamikou hlasu i výslovností. Jeho přesná gesta, niterná mimika, líbezný zpěv a pohyby směřující k situačním pointám, byla v plném souladu se změnami nálad a jeho operní zpěv v jednáních působil vždy přirozeně jak lidská řeč. Právem patří k mimořádným pěvcům děl Richarda Wagnera.
Německá sopranistka Gun-Brit Barkmin roli Sieglinde zpívala procítěně, zejména v prvním jednání po boku Petera Seifferta, kdy cítí k Siegmundovi silnou náklonnost, podala velký pěvecký a herecký výkon. Pražské publikum zná její výjimečné výkony např. ze ztvárnění hlavní role Emilie Marty v opeře Věc Makropulos Leoše Janáčka nebo titulní role Gloriany Benjamina Brittena z Národního divadla. Z oper Richarda Wagnera, jejichž premiéry se konaly v sezoně 2004/2005 v Národním divadle v Praze, mohli diváci zažít americkou sopranistku Lindu Watson a její roli Brünnhildy posoudit nejen v hudebním dramatu Valkýra, ale i v dílech Soumrak bohů a Siegfried. Stejný part ztělesnila s velkou grácií i ve Vídeňské státní opeře a roli Brünnhildy propůjčila různé polohy rozpolcené ženy. Polský basbarytonista Tomasz Konieczny dokázal energicky stupňovat vůdčí jednání Wotana a dramatické vokální linie nechal krásně rozeznít. Když na sklonku třetího jednání závratně nad hlavou roztočil oštěp a za ním po třech stranách scény proudily geometricky efektní obrazy ohně při videoprojekci (fettFilm), vedl Konieczny operu k finálnímu vrcholu.
Náročné dílo, které se ve Vídni hraje od 17.00 hod. – 21.35 hod. se dvěma přestávkami, působilo neobyčejně lehce, koncentrovaně se silným dramatickým příběhem. Diváci odměnili představení velmi bouřlivými ovacemi.
