K tradici festivalu Wien Modern patří i portréty jednotlivých skladatelů, ať už formou jednotlivého koncertu nebo v rámci celé dramaturgické řady. Peter Eötvös je ve Vídni známým a oblíbeným skladatelem. Vídeňská státní opera uvedla v loňském roce premiéru jeho opery Tři sestry, na festivalu Wien Modern zaznělo v témže roce pod jeho taktovkou vynikající a společensky závažné Halleluja – Oratorium Balbulum. Letos byl této osobnosti věnován samostatný večer v prostorách Velkého sálu vídeňského Konzerthausu.
5. listopadu společně se souborem Klangforum Wien představil Peter Eötvös v první půli koncertu své komorní skladby, ve druhé zazněla jeho Čínská opera. První skladba – Shadows pro flétnu, klarinet a ansámbl z let 1995/1996 je špičkovou ukázkou moderní komorní tvorby. Zvuky jsou tu jakýmisi objekty v prostoru v němž se pohybují, vrhají stíny, nebo se sami stávají stíny. Takže prostor je současně vnímán architektonicky i akusticky, tedy vnějškově i v psychologické rovině. Komorní ansámbl je na jevišti přesně rozesazen, dřevěné nástroje tvoří stín flétny, žesťové nástroje pak stín klarinetu. To vše je zesíleno skrze reproduktory rozmístěné v celém sále, které jsou součástí instrumentáře, rozšiřují a umocňují zvuk z jeviště, zvyšují tak jeho účinek. Sonata per sei (2006) je napsána pro dva klavíry, sampler-klávesy a bicí nástroje a tématicky vychází z Bartókovy hudby. Klavíry ve společnosti perkusí znějí jako bicí nástroje, barevně velmi zajímavý efekt. Čínská opera z roku 1986 je operou bez zpěváků, kostýmů, či scénické výpravy a s původní čínskou operou má velmi málo společného. Jedná se o jakousi scénickou, nebo filmovou prezentaci, o věnování různým režisérům a producentům, jejich specifické práci a poetice. Každá z provincií Číny má své vlastní divadlo, svůj vlastní divadelní styl. Tak i Eötvösova Čínská opera má ve svých jednotlivých větách své vlastní divadlo, svůj vlastní styl. Operní forma díla spočívá v jeho neuvěřitelné zvukové fantazii, v živelných rytmech, akustických efektech, ve zviditelněném slyšení.
Peter Eötvös je jedním z nejvýznamnějších komponistů naší doby, plným invence, chuti hledat a zkoušet nové věci, hrát si s materiálem. V jeho osobnosti se spojuje talent, intelekt, řemeslné mistrovství, muzikalita a kreativita. 73letý skladatel stál osobně za dirigentským pultem a s obrazotvorností sobě vlastní zprostředkoval večer plný fantazie a barev, byť tentokrát v komorním duchu.
Cesta kolem světa v Dschungel Wien
Již mnoho let spolupracuje festival Wien Modern s jednou z vídeňských scén pro děti – Dschungel Wien. V letošním roce byla do dramaturgie zařazena inscenace Atlas odlehlých ostrovů pro děti od desíti let vycházející z knižní předlohy Judith Schalansky. Divadelně-hudebně-taneční zpracování je dílem režisérky Sary Ostertag. V hlavní roli vypravěčky/členky expedice se představila Michéle Rohrbach, v němé roli tančila a hrála Laura Eva Meuris. Hudební stránka je dílem Hannese Dufka. Zajímavý nápad cesty po odlehlých, mnohdy neobydlených ostrovech už sám svým tématem probouzí fantazii a obrazy v hlavě (téma letošní Wien Modern). Je dobře, že festival soudobé hudby nezapomíná na dětské diváky a mládež a připraví pro ně workshopy, koncerty či divadelní představení. Dschungel Wien je experimentální scénou pro dětské publikum již od dvou let, uvádí většinou vlastní, autorské současné inscenace, není tedy divu, že pravidelně s festivalem spolupracuje. Představení pracuje s minimem dekorací, využívá self made živého videa, projekce, živé hudby- doprovod klarinetu (Samuel Eder) a violy (Zuko Samela). Převleky a změny se dějí přímo na scéně – zvláštní neznámá zvířata, šílení badatelé, cestovatelé, novináři, zapomenuté a neúspěšné expedice a pokusy o vybudování něčeho nového, domorodí obyvatelé, uprchlíci, trosečníci – to vše se odehrává před našima očima, nebo v naší hlavě. Jinak velmi pěknému představení by nicméně prospěla invenčnější, barvitější, charakterističtější a zajímavější hudba.
