S velmi zajímavým programem vystoupilo na svém recitálu v Českém spolku pro komorní hudbu (9.4., Dvořákova síň Rudolfina) Wihanovo kvarteto : uvedlo smyčcové kvartety Antona Weberna, Maurice Ravela a Ludwiga van Beethovena (cis moll op. 131 ). Jednovětý, vnitřně jasně členěný Webernův Smyčcový kvartet vypovídá o koncentrované výrazové poloze skladatele, který v díle na svou dobu esenciálně moderním dokázal prolnout lyrické vzepjetí jednotlivých míst s úsporně vyřčenou dramatickou pregnancí a docílil uzavřeného celku jasné výpovědi. Wihanovo kvarteto dešifrovalo všechny podrobnosti Webernovy kompoziční řeči a dodalo notovému záznamu intenzivní niternost i dramatický spád. Jemnost vyvážené souhry povýšila interpretaci skladby na zážitek. Ravelův Kvartet F dur , oprávněně považovaný za jeden z prubířských kamenů kvartetní interpretace, Wihanovci vyslovili jedním dechem: souhra spletená z detailních rytmických jemností, z barevné variabilnosti tónu, z výrazové pregnance a intonační jasnosti charakterizovala každou větu. Kvartetisté v nich přednesli vnitřní rozlišnosti s respektem k výrazovým nuancím a dokázali každou z nich samostatně vybrousit. Výsledkem se stalo jásavě a zároveň nostalgicky provedené dílo s precizní, jasně koncipovanou kresbou. Rovněž Beethovenův kvartet, patřící v díle skladatelově k nejrozsáhlejším (sedmivětý) a interpretačně nejtěžším, dokumentoval kvalitu interpretačního postoje Wihanova kvarteta v jejich vlastním vývoji. Soubor se vypracoval ke schopnosti vyklenout z mnohoznačně a vrstevnatě zkomponovaného díla oblouk, pokrývající sedm vět ve vnitřně spjaté vazbě. Kvalita zvuku jednotlivých nástrojů naplnila pomalé části hlubší atmosférou, preciznost rytmické cizelace ponechala rychlým větám jasnou kresbu. Rozlehlé dílo v jejich podání mělo patřičné vnitřní členění a přitom dostatečně propojený celkový obrys stavebného půdorysu. Jasně vyzrávající soubor potěšil své příznivce i milovníky komorní hudby.
