V evropské hudební kultuře jsou anglické katedrální sbory jedinečné téměř nepřerušenou tradicí a pro nás jsou nedostižné svou pěveckou praxí. Dříve šlo jen o chlapecké a mužské sbory, nyní se při velkých chrámech objevují i dívčí a smíšená tělesa. Jeden z takových proslulých sborů – Winchester Cathedral Choir se sbormistrem Andrewem Lumsdenem – vystoupil 2. 4. ve starobrněnské bazilice a o dva dny později s jiným programem v Praze. Na prvním koncertě pořádaném Filharmonií Brno v příjemném čase v sobotu odpoledne zpíval v počtu šestadvaceti zpěváků – chlapců a mužů. Především bylo znát jeho velkou zběhlost v renesančním a barokním repertoáru. Právě skladby Byrda, Purcella, Ramseye, ale i Gomberta naprosto strhly měkkým zvukem a pokojným výrazem, plastickým vedením hlasů a širokou škálou dynamiky, vychutnat bylo možno zejména tiché polohy. I navzdory akustice s dlouhým dozvukem bylo vcelku rozumět zpívaným slovům. Bachovo moteto Komm, Jesu, komm ovšem bylo interpretačně nepřehledné, stejně tak i dvě Bachovy chorálové předehry v podání varhaníka Simona Bella , které byly jen doplňkem programu. Kromě tvorby hudby 16. a 17. století byl sbor doma ještě v hudbě 20. století, v tomto případě šlo o Pärtova Blahoslavenství , Waltonovy Litanie a Poulencova Čtyři postní moteta . Je ohromnou radostí kochat se kultivovaným sborovým zpěvem chrámové hudby staré a nové v podání interpretů, kteří vynikají řemeslem a praxí na jedné straně a citlivým a výsostným uměním na straně druhé. Winchester Cathedral Choir se představil v tom nejlepším světle, takže si můžeme jen postesknout, že tento sbor a jiná taková anglická tělesa nevystupují v naší zemi častěji.
