Stejně jako v předchozích letech i letos připomnělo pražské Národní divadlo 27. ledna ve Stavovském divadle narozeniny Wolfganga Amadea Mozarta. Chtělo se blýsknout slibnými mladými zpěváky a orchestrem, který několik týdnů připravoval šéfdirigent Tomáš Netopil . Ve skvělé formě se představil basbarytonista Adam Plachetka , kterému, zdá se, nedělá téměř problémy vystřídat v jednom večeru několik rolí a nálad. Osmin, Leporello, Nardo, Hrabě, Guglielmo, Papageno – šest různých charakterů, šest herecko-pěveckých etud. Radost pro uši i oči! Naopak sopranistka Kateřina Kněžíková měla bohužel špatný den. Zpívala v indispozici, která výrazně ovlivnila její výkon. Byl natolik matný, bezbarvý až šelestivý, že se vtírala myšlenka – to že je hvězda současného Národního divadla?… Orchestrální čísla byla připravena velmi pečlivě. Dokonce interpretace Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, lesní roh, fagot a orchestr si v ničem nezadala třeba s rozhlasovým nebo metropolitním orchestrem (Vratislav Vlna , Miloš Bydžovský , Jan Musil , Daniel Hucek ). I když Orchestr ND nikdy nebude mozartovským tělesem evropské úrovně, tak to byl další příjemný bonus večera. Navíc operní večer měl kvalitu, kterou pěvecká hvězdná gala show v Praze nemají – dramaturgickou a scénickou promyšlenost, jež je doplněna nadstandardní grafickou a obsahovou úrovní koncertního programu.
