Jarmila Novotná, od jejíhož narození uplynulo minulou sobotu 110 let, je příkladem vynikající umělecké osobnosti, která doma nebyla prorokem. Talentovaná pražská operní zpěvačka a herečka, která se měla v cizině stát hvězdou mezinárodního formátu, upadla ve své rodné zemi takřka v zapomnění. Snad i pozapomenutá kariéra Jarmily Novotné je jedním z důsledků čtyřiceti let vlády komunistické strany. Zpěvačce, která v období druhé světové války proslula svým vlastenectvím a podporou protinacistického odboje, zkrátka nebylo možné odpustit přátelství s rodinou prezidenta T. G. Masaryka, vystoupení na inauguraci amerického prezidenta Eisenhowera a v neposlední řadě ani hvězdné šestnáctileté angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku. Když se Jarmila Novotná po válce vrátila z amerického exilu na zdevastovaný zámek rodiny svého manžela v Litni, měla čas přesně jen na jeho rekonstrukci. Přišel únor 1948, znárodnění Litně a pro Jarmilu Novotnou druhé vyhnanství ve Spojených státech.
O obnovení a zachování uměleckého odkazu Jarmily Novotné usiluje od roku 2012 spolek Zámek Liteň, základem jehož činnosti jsou, vedle publikační činnosti a dalších aktivit, každoroční letní interpretační pěvecké kurzy pro začínající zpěváky pořádané pod záštitou Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky. Ti se podílejí také na přípravě koncertů, jimiž letní pěvecké kurzy končí, a o nichž jsme v Harmonii rovněž informovali. K 110. výročí narození Jarmily Novotné uspořádal Zámek Liteň ve spolupráci s Českým rozhlasem svoji zatím největší pražskou uměleckou akci – operní galakoncert v pražském Rudolfinu 25. 9. 2017.
Program koncertu, na němž sólisty doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu vedený dirigentem Ondrejem Lenárdem, byl sestaven z předeher a čísel z oper, v nichž Novotná ztvárnila své nejproslulejší postavy – například Mozartovu Donnu Elvíru a Cherubína, Straussova Oktaviána, Verdiho Violettu a Smetanovu Mařenku (dvě naposledy zmíněné role zpívala jako jediné i v pražském Národním divadle před svým prvním odchodem do ciziny před druhou světovou válkou). Pro koncert se podařilo sehnat vynikající pěvecké obsazení. Avizovaná Kateřina Kněžíková se bohužel pro zdravotní indispozici nemohla zúčastnit, nicméně řady jejích čísel z programu se ujala Adriana Kohútková. Ta se plánovaných i neplánovaných partů chopila s jistotou a profesionalitou a v podstatě koncert zachránila a zabránila nutnosti program narychlo měnit. V roli Mozartovy Zuzanky a Straussovy Sofie zaskočila za indisponovanou Kateřinu Kněžíkovou vídeňská sólistka Daniela Fally. Ta své pěvecké schopnosti, díky nimž v poslední době vystoupila mj. v Paříži nebo Salcburku, předvedla především v duetu z Růžového kavalíra Mir ist die Ehre widerfahren. Její partnerkou v tomto výstupu v roli Oktaviána, stejně jako představitelkou další „kalhotkové“ role na programu – Mozartova Cherubína – byla chorvatská zpěvačka Nina Tarandek, aktuálně angažovaná ve Frankfurtské opeře. Ta oba výstupy přednesla precizně, příjemným temněji zabarveným hlasem a s potřebnou dávkou šarmu (v duchu ztvárněných rolí si i vyčesala vlasy a oblékla kalhoty).
Pánských rolí se ujali výše jmenovaný Adam Plachetka a jeho kolega Aleš Briscein. Oba potvrdili pověst jedněch z našich současných nejlepších operních interpretů a své party přednesli s lehkostí a elegancí. Adam Plachetka předvedl komediální talent v pečlivě odstíněné árii Leporella i vážný kultivovaný přednes v duetu z Traviaty s Adrianou Kohútkovou. Aleš Briscein ozvláštnil program méně známou, ale o to cennější árií Dona Ottavia Dalla sua pace. Společně si zvesela zazpívali duet Jeníka a Kecala z Prodané nevěsty.
Symfonický orchestr řízený šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem hrál suverénně, bez nejmenšího zaváhání, a koncert se stal příjemnou pozvánkou na jeho příští měsíc začínající koncertní sezonu. Večerem přítomné diváky i posluchače sledující rozhlasový přímý přenos provázel Marek Eben, jehož tradičně kultivovaný projev výborně ladil s vysoko nastavenou laťkou celého koncertu. Program byl doplněn videoprojekcemi nad orchestrem sestavenými vesměs z fotografií Jarmily Novotné ilustrujících koncertní ukázky z jejího repertoáru, případně Ebenovo průvodní slovo. Celý pořad měl tedy i nenucenou dokumentární složku, zcela v duchu záměru spolku Zámek Liteň.
Koncert u příležitosti 110. výročí narození Jarmily Novotné se tedy celkově velmi vydařil a je čím dál zřejmější, že jestli organizátoři budou i v budoucnu připomínat umělecký odkaz Jarmily Novotné se stejným zápalem, dostane se skutečně tato vynikající česká zpěvačka do povědomí široké (nejen umělecké) české veřejnosti.
