Letošní 27. ročník Melodramfestu uctil památku Franze Kafky u příležitosti stého výročí jeho úmrtí. Slavnostní zahájení proběhlo 6. října 2024 v Modlitebně Českobratrské církve evangelické na Vinohradech.
V duchu festivalu šířit soudobý koncertní melodram, oslovila umělecká ředitelka Věra Šustíková české skladatele všech generací, aby vytvořili melodramy na Kafkovy texty. Výsledkem byly tři světové premiéry děl Jiřího Hlaváče, Martina Kuxe a Josefa Marka. Zdeněk Zahradník také zkomponoval pro Melodramfest novinku, kterou však premiéroval s týdenním předstihem. Program doplnily již dříve uvedené melodramy inspirované Kafkovou tvorbou od Josefa Vejvody, Lukáše Hurníka a Sylvie Bodorové, tentokrát v novém nastudování.
První polovina večera se nesla v komorním duchu. Skladatelé volili pro hudební složku jediný nástroj – ať už v koncertním melodramu často užívaný klavír, méně obvyklé housle či zcela netradiční altsaxofon. Toto minimalistické nástrojové obsazení korespondovalo se stylem Franze Kafky, který na malé ploše dosahuje prostřednictvím minimálních jazykových prostředků silných účinků.
Večer zahájily dva melodramy Josefa Vejvody. Na galerii recitoval Jaroslav Slánský, za klavír po celý večer usedalzkušený klavírista Daniel Wiesner. Skladateli se podařilo zachytit kontrasty povídky: křehkou výjimečnost krasojezdkyně i její vyčerpaný obraz jako metaforu temnější reality. Vejvodův druhý melodram Odmítnutí nabízí zamyšlení nad tím, co je skutečné a co je jen pozlátko na povrchu. Skladatel vedl klavírní linku paralelně s recitací, přičemž využil kontrastu nižších a vyšších tónů k charakterizaci postav: basová poloha představovala mužskou figuru, zatímco vyšší zosobňovala ženskou roli, ztvárněnou recitátorkou Alžbětou Mrva Bohdanovou.
Dalším číslem programu bylo Zrcadlo poznání odJiřího Hlaváče.Skladatel zúročil své hráčské schopnosti, když dílo na altsaxofon sám interpretoval. Hlaváč ke zhudebnění čerpal z úryvků dvou Kafkových textů (Okno do ulice a Strom), které v úvodu a závěru doplnil textem vlastním. Recitačního partu se ujal Petr Stach.
Kafkovy dopisy adresované Felici poskytují cenný vhled do jeho osobního života. Spisovatelovy střípky z milostného života se ve svém díle Dopisy pokusil zachytit také Zdeněk Zahradník. Houslový part, který se nesl v duchu rozšířené tonality, předvedla Pavla Roubíčková Franců, úryvky z dopisů pak četl Marek Pavlíček.
Z Kafkových sbírky Proměny a jiné texty pochází také krátká povídka Velký hluk, již zdařile zhudebnil Martin Kux. Podobně jako Kafka ve své próze, dokázali i interpreti Viktor Dvořák (recitace) a Daniel Wiesner (klavír) na minimální ploše vytvořit atmosféru vnitřního napětí, nervozity a přecitlivělosti, vyvolávaných ve vypravěči různými zvuky v jeho domově. Skladatel Martin Kux k jejich hudebnímu zachycení využil širokou škálu různých zvukomalebných prostředků: clustery, chromatické běhy a další.
Druhou polovinu koncertu zahájilo dílo Sylvie Bodorové Kafkovy Sny. Tento pozoruhodný melodram publikum zná i v orchestrálním provedení. Pro potřeby koncertu však dramaturgie zvolila komornější, klavírní variantu díla s vynikající recitátorkou Ditou Hořínkovou. Ta, po vzoru první interpretky tohoto díla Soni Červené, se pokusila vyjádřit hereckými prostředky i prožitek z hudby samé. I když se místy pohybovala již za hranicí žánru koncertního melodramu, publiku to otevřelo novou dimenzi poznání. Skladatelka Bodorová pracuje s českou i německou verzí textu, využívá zvukomalebnosti obou jazyků a tvoří komplexní celek propletený citáty z různých Kafkových děl. Předepisuje též nejrůznější techniky práce se slovem – od volné recitace, přes Sprechgesang až ke zpěvním vložkám. Dita Hořínková s textem pracuje bravurně, přítomnému publiku působivě předvedla širokou škálu svého hlasového rejstříku.
Skladatel Josef Marek premiéroval na koncertě dva melodramy: Výlet do hor a Okno do ulice. Recitačního partu prvního melodramu se ujal Jaroslav Slánský, druhý melodram provedla Alžběta Mrva Bohdanová. Obě díla pojí téma osamělosti, izolace a neschopnosti zapojit se do života. Tuto tíživou atmosféru vykreslil v prvním melodramu skladatel v klarinetovém partu ve vysokých polohách užitím multifonika, glissanda nebo frullata – v podání Jany Krejčí. Druhý Markův melodram doplňuje ještě violoncellový part – v podání Sebastiana Tótha. Marek zde pracuje s barvou nástroje například užitím glissand. Kafka je znám tím, že dokáže na velmi malé ploše zachytit komplexní emociální stav hrdiny. To se povedlo i skladateli, který svým hudebním vkladem zesílil účinek Kafkova literárního odkazu.
Hudební večer uzavřel melodram Lukáše Hurníka Kafkovo Doupě. Dílo mistrně recitoval Petr Stach. Podobně jako u Dity Hořínkové, i u něj se ukázala bohatá zkušenost s melodramem. Stach naplno uplatnil své herecké dovednosti, takže posluchač měl místy dojem, jako by se jej paranoia hlavního hrdiny přímo dotýkala. Ta přichází ve vlnách a stále sílí. Skladatel Hurník dosahuje této gradace užitím účinných hudebních gradací cyklicky se opakujícího hudebního materiálu. Retardačním prvkem tohoto procesu je několikrát se opakující popěvek: „žalářní kobka… kobka žalářní…, má pevnost…“, který zní dílem jako „idée fixe“ a ukotvuje narušenou psychiku hlavního hrdiny. Dalšími interprety byli Markéta Halamová (hoboj), Ozren Mutak (kytara), Bronislava Klablenová (harfa) a již několikrát zmiňovaný Daniel Wiesner.
Koncert plný premiér a inovativních intepretací Kafkových děl ukázal, že současní skladatelé dokáží propojit Kafkův literární odkaz s moderním tvůrčím vyjádřením melodramu. Publikum ocenilo dramaturgyni a režisérku večera Věru Šustíkovou a všechny přítomné skladatele vřelým potleskem. Kafkovy díla jsou často interpretována jako metafora pro lidskou existenci a naší snahy porozumět světu kolem nás. Stejně jako Kafka ve svém díle balancuje mezi realitou a snem, tak i melodram svým neopakovatelným spojením slova a hudby vytváří prostor, kde se tyto hranice stírají. Vzniklá synergie mezi Kafkovým literárním odkazem a hudebním odkazem melodramu otevírá nové možnosti tvůrčího procesu, interpretace a porozumění oběma formám umění.
