První koncert festivalu Euroart Praha 2014/15 byl nabídnut Dvořákovu triu. Dva členové tria sice hráli – klavírista Ivo Kahánek a houslista Jan Fišer, ale za náhle indisponovaného Tomáše Jamníka pohotově zaskočil violoncellista Ivan Vokáč, člen České filharmonie a Lobkowicz Tria, jenž ukázal svoje nadějné tónové kvality. Musím konstatovat, že to byla šťastná volba. Nejenže zachránil koncert s pěkným programem, ale dal svým partům vysokou kvalitu. Kupodivu v souhře byly jen malé disonance. Nejmenší v Klavírním triu G dur, č. 39, Hob. XV/25, Josepha Haydna, jež se náramně vydařilo. V detailech „největší“ v Smetanově Klavírním triu g moll, op. 15. Je to však konstatování relativní, protože ony diference byly velmi malé, někdy spíše pocitové. Prostě pan Vokáč některé fráze, rubata, akcenty a rytmy cítil jinak. Nicméně díky svojí nadprůměrné muzikálnosti a flexibilitě to bylo pro drtivou většinu posluchačů irelevantní, takže koncert právem skončil nadšeným aplausem. Nakonec to byl právě Smetana, jenž se stal vrcholem koncertu. Dlužno dodat, že hlubokým pochopením poetiky a specifik skladby byly potěšením i Bergerettes, H 275, Bohuslava Martinů, kterými se trio přihlásilo na počátku roku k výročí skladatele. Nejvíce mě zaujal klavír – zvonivým zvukem v Martinů a kantabilností ve Smetanovi.
