Ačkoli si letos připomínáme 200 let narození Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (3. 2. 1809), nahlédnutím do programů koncertní sezony jednotlivých pražských orchestrů zjistíme, že jubileum většinou zůstalo bez výraznější odezvy. Proto je potěšitelné, že mu Pražská komorní filharmonie věnovala v sobotu 10. ledna ve Dvořákově síni Rudolfina celý večer. Zařazením Snu noci svatojanské v ojediněle vídaném poloscénickém ztvárnění, které vedle Mendelssohnovy hudby k této hře využilo i dramatický text Williama Shakespeara, zahájil orchestr současně svůj nový „Cyklus výjimečných projektů“, jímž chce připomenout 15. výročí své existence. Fantaskní lesní bytosti ztvárnili známí herci odění v pohádkových kostýmech, jejichž akční prostor situoval režisér Tomáš Šimerda na varhanní emporu. Dramatický text interpretovali dynamickou mluvou a výraznými gesty Sabina Laurinová v roli Titanie, Ivana Jirešová jako Puk a strhující Oldřich Vízner oddaný roli krále Oberona. Postavy athénského dvora přednesli ve střízlivějším podání studenti Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze na vyvýšeném místě za orchestrem. Ve zpěvních partech se představily mladá sopranistka Kateřina Kněžíková a altistka Karolína Bubleová-Berková – dvojice jejich hlasů byla barevně dobře kompatibilní s měkce znějícím dívčím sborem Bambini di Praga připraveným sbormistryní Blankou Kulínskou .
Před Jakubem Hrůšou stál v podobě provedení koordinačně náročný, ale vděčný úkol. Mendelssohnova partitura je plná barvité, inspirované hudby, několik samostatně žijících částí je obecně známých a posluchačsky vděčných.
I když Hrůša působí spíše dojmem dirigenta racionálního typu, tentokrát svým sympaticky spontánním projevem, ale také volbou místy odvážně rychlých temp, v nichž nicméně stihli hráči věnovat ukázkovou pozornost detailům, strhl orchestr k živelné hře s dramatickým vyzněním. Bude zajímavé sledovat proměnu Pražské komorní filharmonie pod vedením cílevědomého Jakuba Hrůši postupně rostoucího ve svébytnou dirigentskou osobnost, který po šéfdirigentském postu ve Filharmonii Bohuslava Martinů a významných zkušenostech ze zahraničí má orchestru mnoho co nabídnout. Velkoryse koncipovaným a posluchačsky atraktivním večerem, z něhož dobrý dojem poněkud kazil pouze tištěný program s drobnými faktografickými chybami a formálními nedůslednostmi, připomenula Pražská komorní filharmonie Mendelssohnovo výročí, kterému se bude několikrát věnovat ještě Česká filharmonie – včetně závěrečného koncertu sezony s názvem „Pocta Felixi Mendelssohnu-Bartholdymu“, jehož program shodou okolností nabídne Sen noci svatojanské v čistě hudební verzi.
