Dobře se ví o tom, jak hluboko se Josef Suk (1929) zapsal do českých hudebních dějin jako houslista, méně je známo, že už 17 let podporuje mladé talentované žáky a studenty žižkovské Hudební školy hl. města Prahy a hudebních tříd Gymnázia Jana Nerudy na koncertech ve Dvořákově síni Rudolfina. Letos se koncert konal 10. března poprvé v poněkud nevyzpytatelné akustice Španělského sálu Pražského hradu. Byl to očistný nápor hudebního mládí, jedna z infuzí, která dává budoucnosti naději. V úvodu si Josef Suk pozval na pódium postupně tři houslistky, aby s ním zahrály Vivaldiho Koncert c moll pro dvoje housle op. 21 č. 4 . První větu hrála Natálie Kostelecká (1997), druhou Pavla Tesařová (1999) a závěrečné Allegro Eliška Kukalová (1998). Všechny mimořádně muzikální, evidentně talentované a dobře vedené; nejvíc mě potěšila pěkným tónem a dobrou pravou rukou Pavla Tesařová (4). Bohužel jedinou modernější hudbou byl půvabný Hobojový koncert Bohuslava Martinů, kde doslova zazářil Martin Daněk (1989), budoucí posluchač HAMU. Blýskl se spolehlivou technikou i měkkým tónem. Časem určitě bude hrát volnou větu vroucněji; momenty nesouhry v 3. větě s Pražskou komorní filharmonií jdou na vrub orchestru či spíše dirigenta Davida Švece . Tento večer ostatně nebyl pro PKF zrovna vzorový. Určitá ledabylost byla znát například v rytmické přesnosti a artikulaci doprovodu první věty Klavírního koncertu d moll KV 466 , jehož sólového partu se výborně zhostil Bohumír Stehlík (3, 1990). Dalším pianistou koncertu byl David Hausknecht (1992), jehož brilantní a profesionální provedení úvodní věty Beethovenova Koncertu č. 4 G dur op. 58 bylo pro mě vrcholem koncertu. Abych však zrelativizoval moje hodnocení, tak výkon Anny Jakubcové (1, 1989, také budoucí studentka HAMU) v Mozartově Flétnovém koncertu G dur KV 313 byl neméně zářivý. Tak sametový, vyrovnaný tón neslýchávám v její věkové kategorii často.
Kvalita výkladní skříně pražského hudebního gymnázia je impozantní a není bez zajímavosti, že škola při různých soutěžích a přijímacích zkouškách na vysoké školy tvrdě konkuruje konzervatořím a často i vítězí.
