Sedmý abonentní koncert ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni se leskl v muzikantské oslavě krásného padesátiletého jubilea intenzívní spolupráce, která důstojně připomněla, že bývalý šéf Vídeňské státní opery, americký dirigent, skladatel a aranžér Lorin Maazel dirigoval s mimořádným úspěchem četné hudební události za pultem Vídeňské filharmonie . Symbolicky zlaté spojení zahájili muzikanti společně ve Zlatém sále již 15. února 2012 koncertem Společnosti přátel hudby, kde zazněla Symfonie č. 40 g moll, KV 550 Wolfganga Amadea Mozarta a v Maazelově úpravě Prsten beze slov Richarda Wagnera. Po slavnostním večeru nabídla Vídeňská filharmonie publiku dva víkendové abonentní koncerty se stejnou dramaturgickou linií. 18. února se objevil poprvé v historii existence tělesa program složený ze třech stěžejních symfonií Jeana Sibelia.
Koncert otevřela jeho poslední Symfonie č. 7 C dur, op. 105. Široké spektrum nástrojových barev a dynamických efektů, které bývají charakteristickou devizou Vídeňské filharmonie, si pod taktovkou Lorina Maazela přidávají k sobě třetí plastický rozměr. Jas, jenž i u velkých dirigentů zní s orchestrem krásně, ale spíš jak plošný obraz, je u Maazela pestře strukturován. Dirigent je schopen s jasem symfonického obrazu tvárně pracovat a propůjčovat mu tolik vrstev odstínů, jejichž hloubka a šířka sílí stále intenzivněji. Sóla nástrojů v navazujících linkách melodií klenoucích se nad hlavním smyčcovým podkladem symfonické hudby napříč orchestrem zněla virtuózně, neskonale měkce a pronikavě ostře. Symfonie č. 5 Es dur, op. 82 , kterou skladatel několikrát přepracoval, dirigoval Maazel v interpretaci na pozadí tří vět v radostných sekvencích s míšením dramatických ploch s několika vrcholy zvukových příjemně ladících explozí, mezi nimiž i pauzy měly svůj řád s prostorem tichého dýchání. Téměř dvaaosmdesátiletý dirigent září vitalitou a jeho provedení si zaslouží obdiv. Sibeliovu dramatičnost, melancholičnost a instrumentální sytost, analyticky rozkryl téměř do obrazů krystalických impresionistických děl. Symfonie č. 1 e moll, op. 39 dopadla expresivně v koloritu romantičnosti a imprese, zejména řád temperamentně rozbouřené třetí věty Scherzo. Allegro a závěr čtvrté věty vrcholící v tempu Andante zněl v elegické náladě a ponoru do plastického nekončícího jasu.
Po víkendových abonentních koncertech se vydala Vídeňská filharmonie s Lorinem Maazelem na turné do Dánska, Finska, Norska, Švédska a USA s vyvrcholením tří koncertů v newyorské Carnegie Hall. V průběhu turné musel ovšem Lorin Maazel z osobních důvodů odřeknout koncerty v Helsinkách, Kodani a Aalborgu, a tak jej v severských zemích zastoupil přední finský dirigent Sakari Oramo, který je znám i českému publiku z mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, kde se představil v roce 2007 se Symfonickým orchestrem Finského rozhlasu právě se skladbami Jeana Sibelia. Sakari Oramo je budoucím šéfdirigentem Symfonického orchestru BBC, s nímž plánuje zahrát první slavnostní koncert ze svého nového řídícího postu v roce 2013 na festivalu BBC Proms.
