Filharmonie Bohuslava Martinů hostila ve čtvrtek předního českého houslistu Ivana Ženatého. Příjemným překvapením koncertu, který se tradičně uskutečnil ve zlínském kongresovém centru, byla také přítomnost skladatelky Sylvie Bodorové. Ta samozřejmě nebyla náhodou.
Koncert z cyklu Filharmonie Bohuslava Martinů s šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem byl tentokrát ve znamení španělských rytmů a melodií. V úvodu koncertu však zazněla skladba současné české autorky Sylvie Bodorové.
Messaggio, jež nese podtitul Koncert pro housle a orchestr znamenitě přednesl renomovaný český houslista Ivan Ženatý. Každá skladba Bodorové je osobitá jak svou koncepcí, tak myšlenkovým posláním, z níž vyrůstá. Messaggio je poznamenáno odvěkou touhou žít a „naplnit svůj život“, jak skladatelka uvedla.
Ženatý má s interpretací hudby 20. století velké zkušenosti a jeho provedení houslového koncertu Messaggio bylo spolehlivé a přesvědčivé. V další skladbě – Španělské symfonii pro housle a orchestr romantického skladatele Eduarda Lalo však Ženatý několikrát zaváhal. Jeho ztvárnění sice bylo plné muzikantské empatie, ale nebylo prosto technických nepřesností.
Španělský večer pokračoval Čarodějnou láskou, jež je suitou z baletu Manuela de Fally. Uhrančivá impresionistická hudba této suity obvykle zapůsobí na posluchače velmi sugestivně. Provedení ovšem i tentokrát nebylo prosto rytmických nesrovnalostí. Zvuk zlínské filharmonie lehce kolísal i v závěrečném Ravelově Boleru, které by vyznělo se samozřejmou jiskrou.
Nepochopím však, jak si může jedna violoncellistka dovolit hrát pizzicata převážnou většinu Bolera jinak než zbytek cell. Prostě vypustila část ostinata, jakoby se nechumelilo a hrála ho zjednodušeněji. O nasazení celé skupiny violoncell nebylo pochyb. Kromě koncertního mistra a jeho kolegy hráli Ravela s energií a zanícením, které by spíše slušelo jeho Pavaně za mrtvou infantku.
Škoda, že si dirigent Vavřínek nevýraznou nástrojovou skupinu i další nepřesnosti nepohlídal. Výsledek koncertu by byl rozhodně impozantnější.
