Sympatickým krédem občanského sdružení Česká kultura a jejího předsedy Jana Páleníčka je podpora a šíření kvalitní, většinou komorní, hudby v kvalitní interpretaci v různých koutech republiky. V Praze pořádá se Senátem Parlamentu ČR Malostranské komorní slavnosti. Kromě dobré hudby to má i určitý veřejný sympatický akcent, neboť lidé nemusí platit vstupné a hlavní sál Valdštejnského paláce je aspoň někdy přístupný normálním lidem, i když každý musí projít ponižující bezpečnostní kontrolou. Úvodní večer 2. 10. patřil dokonale sehrané a fascinujícím způsobem muzicírující dvojici Zuzana Lapčíková – Josef Fečo . Paní Lapčíková hrála a zpívala především vlastní zpracování lidových písní (některé melodie byly převzaty ze sbírky Františka Sušila) a po svém upravila od Leoše Janáčka píseň Putovali hudci . Možná bych našel u nás i venku cimbalisty s hbitějšími paličkami, ale neznám kreativnějšího hráče na tento nástroj. Jeho lidový základ povýšila na velké umění. Poslouchat jejich improvizace a jazzová zákoutí, kam se až dostali, bylo silným zážitkem. Každá píseň byla jiným příběhem, jiným světem a tedy i jiným zpracováním. Cimbalistka si dovolila dokonce „přepych“, že některé části zpívala bez cimbálu, pouze s kontrabasem. Byla to nejkomornější prezentace lidových písní, jakou jsem slyšel! Kdybych měl uvést, co mne nejvíce zasáhlo, tak to byly písně Navrátilec , Šla má milá pro vodu , V poli stojí leština , Vydala máti , Mamko moja mamko a Zaleť sokol .
