Pět operních představení a jeden koncert tvořilo program XXXVII. ročníku Zvolenských her zámeckých, které se letos těšily výjimečně příznivému počasí. Festival začal i končil představením Verdiho Nabucca , opery, jejíž popularitu na Slovensku lze jen těžko racionálně vysvětlit. Obě představení byla totiž beznadějně vyprodána, na rozdíl od koncertního uvedení Verdiho opery Giovanna d‘Arco (která zazněla taky koncertně na Slovensku již před dvaceti lety). Přitom jde o výsostně zajímavé dílo především tím, jak se odlišuje od ostatní rané Verdiho tvorby (Battaglia di Legnano, I Masnadieri nebo Nabucco) svým méně burcujícím a spíše ke komornímu vnitřnímu výrazu směrujícímu zaměření. Představení této Verdiho opery představovalo jeden z méně zdařilých večerů na zámeckém nádvoří. Dirigent Marian Vach sice správně pochopil charakter Verdiho partitury a taky se dobře přizpůsobil lyričtějšímu triu sólistů, jeho známá schopnost souhry se zpěváky i důslednost v modelování orchestrálních detailů byla však o poznání méně čitelná, než jsme byli zvyklí. Ideální by bylo (jestli by to dovolovaly finanční možnosti organizátorů) přece jen věnovat více času zkušebnímu procesu. Jean Francois Borras se svým lyrickým tenorem často vedeným v mezza voce i díky štíhlé a jasné vysoké poloze dobře hodil k interpretaci slaboškého krále Carla. Škoda, že barytonista Devid Cecconi (jako Janin otec Giacomo) zpíval v indispozici, čímž celý part působil příliš komorně. Největší slabinou obsazení byla (jako náhradnice) Adriana Marfisi v titulní roli. Především proto, že její fond je již značně opotřebován, ale taky tím, že nikdy zřejmě nebyla pravým sopránem drammatico d‘agilitá schopným k vyjadření dramatického vzruchu i virtuozity. Její Giovanna zůstávala jen snící dívkou, a nikoliv bojovnicí.
Na úvod festivalu banskobystrická Státní opera premiérovala na zámku novou inscenaci Nabucca, když využila i sólisty z Bratislavy (Iveta Matyásová jako Abigail a Jozef Benci jako Zachariáš). Potom Košická státní opera uvedla na nádvoří Chudovského inscenaci Donizettiho Lucie di Lammermour se svými nejlepšími sólisty. Inscenaci jsem zhlédl několik dní předtím v Bratislavě, kde mne zaujala především Michaela Várady jako lyrická Lucia, poněkud méně barevně zpíval Jaroslav Dvorský a Marián Lukáč (Enrico) naopak působil jednostrunně dramaticky.
V koncertu Mládí na zámku se představili mladí zpěváci Andrea Čajová a Peter Mazalán , oba již s několika jevištními zkušenostmi. Sopranistka si libovala v koloraturním repertoáru (Linda di Chamounix , Lucia di Lammermour , Don Pasquale , Puritáni , Rigoletto , Arditi ), mimo italského oboru uvedla jenom skřivánčí píseň z Hubičky , i když dle mého mínění perspektivně dokáže přejít taky k repertoáru lyrickému. Barytonista je obdařen sytým fondem velké výrazové síly a jeho budoucnost závisí jenom na zdokonalení vysoké polohy. Taky on se prezentoval především italským repertoárem.
Vrcholem festivalu bylo poslední představení Verdiho Nabucca se sympatickým debutem Michaely Šebestové jako Feneny a především s třemi výbornými sólisty. Osobně dávam přednost ušlechtile zpívajícímu Riccardu Zanellatovi jako Zachariáši (na rozdíl od některých odborníků mi u něho nevadila ani menší monumentalita zvuku). Dramaticky účinným interpretem hlavní postavy byl Rus působící v Německu Boris Stacenko s impozantním hlasem ve forte, ale taky snahou o dynamický kontrast. V porovnání s oběma italskými partnery jeho tón ovšem postrádal pravou „italskost.“ Sopranistka Paoletta Marrocu je vhodným typem pro Abigail a jiné negativní postavy, její hlas neoplývá mimořádnou krásou, ale je výrazově velmi silný, i když někdy v extrémních výškach již poněkud šílený. Dirigent Marián Vach je, pokud jde o interpretaci Verdiho partitur, slovenskou jedničkou a letité zkušenosti ze zvolenského festivalu i osobní inklinace mu umožňují dosáhnout souhry se sólisty bez přemíry zkoušek. K jeho kladům patří taky respektování priority lidského hlasu i schopnost dosahovat působivých kontrastů lyrických i dramatrických míst partitury. Poněkud stranou zůstaly u obou Verdiho oper výkony sboru banskobystrické opery.
