Šestadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu pořádaného Filharmonií Brno připadl na měsíc červen. Slavnostní zahájení nazvané „Cooking with Cage“ již nenaplňovaly Cageovy oblíbené houby (minulý ročník), vystřídány byly čtením jeho makrobiotických receptů. Následný „makro-raut“ (který bohužel cageovské kuchtění neskýtal) proběhl za reprodukovaného zvuku britského Sonic Catering Bandu , který čtené Cageovy nápady zhudebnil.
Večerní zahajovací koncert v Besedním domě (Filharmonie Brno , dirigent Maciej Tworek ) byl velice vydařený a ze dvou třetin kapacitně naplněný. Zazněl Pendereckého Žalozpěv obětem Hirošimy , Xenakisův Syrmos a výborně provedené meditativní Natura renovatur Giacinta Scelsiho, ze které bylo možné cítit vůni louky – tedy snad „Zvučící zahrady“. V druhé polovině se stalo součástí provedení Kagelova Scenaria pro smyčcový orchestr a mgf. pás promítání skličujícího němého filmu Andaluský pes . Nově vytvořená atmosféra kina dvacátých let s hudbou let osmdesátých o to více oscilovala s následnými časovými vrstvami zvukového lesa Alberta Breiera, který se provedení tichého Wald der Klänge des Gedenkens osobně zúčastnil. Dramaturgicky byla všechna díla řazena chronologicky a první tři spojovala pomyslná červená nit „haydnovského Na odchodnou“ – z 53 smyčců jich postupně na pódiu zbylo pouze 11.
Ještě tentýž večer se pak rozezněla instalace Lucierovy skladby Music on a Long Thin Wire (1977; celosvětově provedena po páté) na nádvoří Domu pánů z Kunštátu hned po zahajovacím koncertu. Zesilovaný zvuk pětadvacetimetrové struny se rozlil do prostoru, ve kterém se odrážel a tak měnil její vibrace.
Následující den se nadšenci nové hudby již konečně přemístili do zahrady, v tomto případě dokonce dvojité. Zahrada Orfeova brněnského Petera Grahama sice vznikla na objednávku festivalu, ovšem její počátky jsou kladeny do sedmdesátých let a dokončena byla v roce 1992. Rostlinné motivy grafické partitury byly vystaveny v prostoru bývalé vodárny u vstupu do zahrady na Špilberku, kde potichu zněla (řazení znějících stop nekorespondovalo s jednotlivými listy partitury!) nahrávka díla. V počtu bezmála padesáti návštěvníků nebylo možno si instalaci v maličké místnosti vychutnat. V dlouho nevyužívaném Hudebním pavilonu na Denisových sadech proběhla ve večerních hodinách téhož dne větší akce Tomáše Vtípila (Urband ), která dle jeho slov: „neřeší žádnou problematiku, nevyjadřuje žádné postoje a nenaplňuje žádný program“. Nápěvy domova se ovšem snažily v rozporu s touto deklarovanou atematičností poukazovat na česko-německou historii předválečného Brna prostřednictvím díla zapomenuté básnířky Ringler-Kellner. Její německy psané verše byly ve smyčkách osobitě recitovány drobnou dámou v kostýmu (podobajícího se ostružině), sedící na mohutném platanu. Dreiklang. Herz. Erde. Luft von Heu. Heimat… a mužský sbor Láska opravdivá , procházeje mezi přihlížejícím publikem, který rozrušoval její hypnoticky působící stav jinými blíže neurčenými recitovanými verši či zpěvy. To vše doplněno dvěma improvizujícími hráči na trubky, nahraným syntetizátorovým fázováním a operní pěvkyní. Žádná happeningová interakce mezi návštěvníky a umělci však bohužel nenastala. Utopena v nulové výpovědní hodnotě a autorově očividné snaze o nepochopení jsem podlehla bezútěšnosti situace a jen s přemáháním se vyhnula předčasnému odchodu.
V pátek 14. června přilákalo návštěvníky Monahanovo A Piano Listening to Itself , tedy dílo pro dva klavíry položené na trávník Vily Tugendhat, jejichž rezonanční skříně posloužily k ozvučení dvou silných strun natažených ze střechy vily. Monahan (na rozeznění přítomen) se rozhodl tímto způsobem provést skladby Janáčka a Cowella, kteří se v Brně krátce setkali. Můj předpoklad, že se nějakým způsobem budou hudební linky propojovat a ovlivňovat, byl rozvrácen přílišnou rezonanční tichostí. Zajímavými instalacemi (většina z nich je zpřístupněna do konce července) se jevil i „Hudební průvodce“ po zvukových projevech exotických rostlin v Botanické zahradě (Vítková) a Primeovo Mendel’s pea varieties , pro které byly speciálně vysázeny hrášky v zahradě Mendelova muzea.
Nezbývá tedy než souhlasit s dramaturgem festivalu muzikologem Viktorem Pantůčkem, který uvedl, že se „pro Brno podařilo přichystat akci, která má světové parametry a sleduje jak aktuální trendy v hudebním dění, tak nabízí též velmi zajímavé exkurzy do historie“.
