(Eben, Dřízga, Feld, Schulhoff)
Lana Johns – flétna, Jackie Edwards-Henry – klavír. Produkce: Tucker Robinson. Text: A. Nahráno: 7/2003 (Eben, Dřízga), 3/2004 (Schulhoff, Feld), koncertní sál v Lake Forest College, Lake Forest, Illinois. Vydáno: 2007. TT: 75:35. DDD. 1 CD Centaur Records, Inc. CRC 2841 (distribuce Euromusica).
Profesorka hudby Dr. Lana Kay Johns působí v Hudebním oddělení Mississippi State University. Vyučuje hru na flétnu, komorní hru dřevěných dechových nástrojů a dějiny hudby. Flétnovou interpretaci studovala na Cincinnati College-Conservatory of Music a na Florida State University, kde ji vedli Geoffrey Gilbert, Peter Lloyd a Charles DeLaney. Dle informací bookletu a webových stránek mateřské univerzity koncertovala už nejen ve Spojených státech, ale i v Jižní Americe, Kanadě a Evropě, například na Hochschule für Musik ve Frankfurtu n. M., v Kennedyho Centru a v Carnegie Hall, a to jak sólově, tak jako členka komorních sestav, a absolvovala uměleckou stáž na Pražské konzervatoři. Angažuje se organizačně v zájmových sdruženích flétnistů, ve sféře soudobé hudby a flétnové interpretace také publikuje a specializuje se na interpretaci soudobé tvorby českých skladatelů.
Všechny výše uvedené informace vytvářejí pro čerstvě vydané CD (poněkud starších nahrávek) americké firmy Centaur atmosféru příjemného očekávání – vzdělaná a zkušená interpretka ze zámoří ve službách české hudby! Poslech ovšem všechny představy předčí, bohužel v negativním smyslu. Výkon obou interpretek (na klavír doprovází Jackie Edwards-Henry , profesorka klavíru na stejném učilišti, kde působí i Lana Johns) nese jednoznačné rysy nadšeného amatérského muzicírování. Sólistka je nejistá v technice a velmi labilní v intonaci. Z nastudování jednotlivých skladeb čiší povrchnost v bezpočtu aspektů, čtením a chápáním notového zápisu počínaje a ledabylou souhrou s klavírem konče. Ebenova Sonatina semplice postrádá pro své zpěvné melodie zejména kvalitní nosný, uvolněný a nenásilný tón příjemné barvy, výrazovou přesvědčivost ve vystižení nálad jednotlivých úseků první věty, naléhavost a měkkost věty druhé i přesnost rytmu a artikulace třetí věty. Podobnými a dalšími neduhy trpí interpretace všech dalších kompozic. Feldově náročné Sonátě chybí patřičná virtuozita a bravura, těžkopádnému a technicky nezvládnutému Schulhoffovi pak důsledný melodický tah.
Uznání zaslouží podrobné informace, které o jednotlivých skladatelích a kompozicích pro booklet sama sólistka napsala. Na závěr tedy zbývá otázka, zda jsou nadšené amatérské výkony, zachycené a profesionálně distribuované na CD, pro českou hudbu přínosem nebo spíše medvědí službou.
Body: 2 z 6
