(Mozart, R. Strauss, Martinů)
Roman Novotný – flétna, Jana Brožková – hoboj, Vojtěch Nýdl – klarinet, Ondřej Roskovec – fagot, Radek Baborák – lesní roh, Yoko Kikuchi – klavír. Produkce: Miyuki Ito. Text: A, japonsky. Nahráno: 2. – 3. 5. a 26. – 27. 7. 2006,
Dvořákova síň, Rudolfinum, Studio Domovina, Praha. Vydáno: 2006. TT: 66:40. DSD. 1 SACD Cryston Octavia Records Inc. OVCC-00033.
Afflatus Quintet dozrál k vrcholným výkonům. Může si dovolit dramaturgické inovace a rozšiřování repertoáru za hranice očekávaných komorních možností, jak o tom výmluvně svědčí právě Variety – rozmanitost, ale i změna nebo možnost výběru. Afflatus zvolil pro realizaci nahrávky nejmodernější zvukovou technologii (Exton Studio, Yokohama), která věrně zachytila bohatou strukturu barevného spektra nástrojového zvuku a zvolenému náročnému repertoáru prospěla. Posluchači ovšem chybí česká verze bookletu.
Mozartův Klavírní kvintet Es dur K 452 pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot je pro dechový ansámbl, jenž osciluje mezi rolí doprovodného tělesa klavírního koncertu a bujně barevnou součástí symfonického obsazení, mocnou interpretační výzvou. Považoval si jej i sám skladatel a patří k Mozartovým nejpůsobivějším skladatelským výkonům na poli komorní hudby. První věta upoutá majestátním přednesem úvodního Larga , realizovaného s opravdovostí nasazení ve velmi pomalém tempu. Absolutně plynulá a samozřejmá melodická transmise probíhá nikoli jen jako předávka mezi jednotlivci, ale jako samozřejmě fungující krevní oběh uvnitř interpretujícího tělesa, vedoucího dialog porozumění s dominantním klavírem. Přemnohé nástrahy a rytmické finesy virtuózních partů jsou zvládnuty bravurně. Hoboj přináší nádhernou zpěvnost (nejen ve druhé větě) a přirozenou lehkost, smělá hrdost lesního rohu umocňuje zvukový celek průrazností a skvělou intonací a dokládá, že dechový ansámbl má v tomto díle vůči klavíru zcela rovnocenné postavení.
V Kvintetu B dur K 589 (druhý smyčcový kvartet z posledního Mozartova cyklu Pruských kvartetů, nazvaných v prvním vydání právem „koncertantními kvartety“, úprava T. Widlar) můžeme prožít posluchačskou katarzi jiného druhu. Nacházíme se na výsostné dechové půdě, unášeni hebkým předivem znějícího vzduchu, bez tvrdosti úderné klavírní regulace. Flétna si v roli primária vede výborně, zní velmi lehce a vyrovnaně, volí zcela přesnou míru vibrata a ideálně se pojí s barvou ostatních nástrojů. Hoboj je často vystaven obtížné spodní poloze, ale zvládá tuto okolnost s přehledem, nikde nepřečnívá a v obtížných unisonech s flétnou ladí. Ve druhé vě-
tě exceluje lesní roh dokonalostí
ve všech aspektech interpretace, ostatní zdatně drží krok. Třetí věta je vskutku „pravým“ odlehčeným menuetem, v němž lze obdivovat souhru i v nejmenších detailech (závěry ozdob) a virtuozitu, s níž se každý nástroj v pravou chvíli blýskne. Finální sonátové rondo, obsahující uctivé připomenutí 4. věty Haydnova Kvartetu Es dur z op. 33, upoutá zřetelně vedenými frázemi, skvělou intonací a technikou (například dokonalé staccatové běhy fagotu) a mohutností ansámblového nasazení. Straussova „báseň v tónech“ Enšpíglova šibalství (úprava D. M. Carp) skýtá ve znění pro dechové kvinteto a klavír pro všechny zúčastněné opravdová dobrodružství, která si však právě Afflatus může nejen dovolit, ale i muzikantsky řádně užít. Předkládá výrazově propracovanou stavbu, jejíž „výstřelky“ jsou bezpečně intonačně a technicky zajištěny a v každém okamžiku znovu a znovu stmelovány společným dechem souboru. Tento zážitek lze náročnému posluchači jen doporučit, zvláště když promyšlená dramaturgie velmi vhodně navázala rozjasněnou atmosférou vánočního přání Bohuslava Martinů (Merry Christmas 1941 ). Adresátkou původně klavírní skladby byla Hope Castagnola Bogorad, jejíž rodiče pronajali Martinů apartmá při pobytu v Jamaice na Long Islandu. Úprava pro dechové kvinteto (R. Ruggeri) přináší v interpretaci souboru Afflatus Quintet poslechovou lahůdku – milé pozvání k opakovanému poslechu
alba.
Body: 5 z 6
