Záznamy jsou samozřejmě různé zvukové kvality. Lyrická suita v podání LaSalle Quartet (nahráno v Mnichově, 1968) nedosahuje plnosti, čistoty a dynamiky zvuku třeba Houslového koncertu (Chicago, 1992), dokonce naše digitálně zhýčkané ucho odhalí místy malý dropout či horší střih. Nic z toho však rozhodně nevadí, protože špičkovou interpretační kvalitu mají všechny nahrávky. Těžko se tu detailně rozepisovat – alespoň na první poslech rozhodně zaujme Dietrich Fischer-Dieskau a jeho fantasticky lehké a přirozené výšky ve Čtyřech písních op. 2 , neuvěřitelná přesnost smyčců Wiener Philharmoniker v orchestrální verzi Lyrické suity či barevně plný, nikoliv však hrubý zvuk Chicago Symphony Orchestra ve Třech kusech pro orchestr . Koho jsem nejmenoval, ať mi odpustí.
O Albanu Bergovi je známo, že poměrně hodně skicoval a zároveň i pracoval se svými staršími díly. Proto je samozřejmě zajímavé sledovat a porovnávat například původní a instrumentovanou verzi Sedmi raných písní (v obou případech stylově skvělá Anne Sofie von Otter ) či dvojí zhudebnění básně Schliesse mir die Augen beide (původní, čistě tonální z roku 1907 a druhé, dodekafonní z roku 1925). Pro všechna jeho díla však platí jedno – jsou výrazem a projevením skladatelovy osobnosti a vnitřní pravdivosti, čistou expresí (bez ohledu na použitý kompoziční jazyk). Jako taková stále přesvědčují.
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 64:06, 75:17, 75:56, 73:04, 61:30, 53:47, 79:18, 6
Nahráli: Juliane Banse, Dietrich Fischer-Dieskau, Daniel Barenboim, Oleg Maisenberg, Gidon Kremer, Anne-Sophie Mutter, Sabine Meyer, Ensemble Intercontemporain, Chi
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
