Isabelle Faust – housle, Orchestra Mozart, Claudio Abbado – dirigent. Text: F, A, N. Nahráno: 2010/11, Bologna. Vydáno: 2012. TT: 68:58. DDD. 1 CD Harmonia mundi HMC 902105 (distribuce Classic).
Nahrávací společnost Harmonia mundi své první dámě houslí Isabelle Faust rozhodně věří, což je zjevné přinejmenším ze skutečnosti, že během pouhých šesti let dostala již podruhé příležitost v přítomnosti mikrofonů zaznamenat Beethovenův Houslový koncert D dur op. 61 . Před lety jej nahrála s Pražskou komorní filharmonií řízenou Jiřím Bělohlávkem (2006/4, naposledy HMX 2908454.55) a na CD doplnila Kreutzerovou sonátou op. 47, za niž společně s ostatními Beethovenovými houslovými sonátami (HMC 902025.27) získala v doprovodu klavíristy Alexandra Melnikova řadu prestižních gramofonových ocenění. Druhá houslistčina nahrávka Beethovenova koncertu vznikla na podzim 2010 a stejně jako v úvodním Bergově Houslovém koncertu Památce anděla jej v něm doprovodilo jedno z řady orchestrálních dětí Claudia Abbada , Orchestra Mozart . Komparací posedlý posluchač může srovnávat mnohé: změnu houslistčiny koncepce, kvalitativně rozdílnou hru významných evropských komorních orchestrů i komunikační schopnosti v dialogu se sólistkou dvou předních světových dirigentů, blízkých si objektivním stylem interpretace a rezervovaným (Bělohlávek) až odmítavým postojem (Abbado) k případným vlivům tzv. autentické interpretace staré hudby. V souvislosti se zatím poslední nahrávkou Isabelle Faust, jejíž záznamy Brahmsova (HMC 902 075, recenze CD viz Harmonie 2012/3), Dvořákova (HMC 901 833), Jolivetova (HMC 901925) nebo Martinů Druhého koncertu (HMC 901951) vždy mají posluchačům co říci, je třeba předně konstatovat, že se jedná o dramaturgicky ojedinělou kompilaci, a pokud si posluchač dopřeje kontinuální poslech, přechod mezi posledními tóny Bergova a prvními takty Beethovenova koncertu se mu stane zvukovým zjevením. V případě úvodního Bergova koncertu se podle mého názoru vůbec jedná o referenční snímek s delikátním zvukovým pozadím Orchestru Mozart – třeba jen intonačně absolutně precizní sólové vstupy dechových nástrojů – který vedle vášnivě i poeticky hrající sólistky nikdy nepůsobí agresivně a vytváří koncentrovaný zvukový background, jehož vrcholem je s varhanním zvukem zaměnitelný závěr druhé poloviny druhé věty Bergova koncertu. Zatímco v Bergovi si Faust zaslouží vavříny, v Beethovenovi konkuruje sama sobě a stěží rozhodnout, zda je přesvědčivější její dynamicky opatrnější, komornější a do sebe zahleděnější kreace s PKF a Jiřím Bělohlávkem, nebo tempově živější, dynamicky odstíněnější a v orchestrálním doprovodu epičtější koncepce s Orchestrem Mozart a Claudiem Abbadem, jemuž je CD houslistčinou poctou, jak se vyznává v graficky precizním bookletu (jak jinak u společnosti HM?) s Klimtovým portrétem Heleny Klimtové na přebalu. Vlastnit recenzované CD je radost, poslouchat jej svátek a nedoporučit k poslechu sobectví.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
