Alexander Knaifel pochází z Uzbekistánu. Studoval nejprve violoncello (mimo jiné u Mstislava Rostropoviče), po vážném nervovém úrazu obou rukou se ve svých dvaceti letech začal věnovat výhradně kompozici, kterou studoval v Leningradě u Borise Arapova. Je autorem obrovského množství převážně instrumentální hudby, ale též například dvou baletů.
Jeho nové album pojmenované podle jedné z nahraných skladeb přináší kompozice raných 90. let. Jedná se o dvě cyklické skladby – obě s velmi odlišnými inspiračními zdroji, obě velmi podobné ve výrazu, členění času, akustické atmosféře a samozřejmě nepřeslechnutelným zvukovým zpracováním, jaké je albům z produkce ECM tradičně vlastní.
První třídílný cyklus s názvem Ve vzduchu čistém a neviditelném je inspirován básnickým dílem Puškinova následovníka Fjodora Tjučeva (1803 – 1873). Je také inspirován zvukem netradičního ansámblu smyčcového kvarteta a klavíru, ansámblu, jehož zvuk slýchával Knaifel od malička, neboť jeho otec právě v takovém obsazení hrával. Zejména v harmonické rovině skladby lze odečíst názvuky ruské romantické tradice reprezentované Čajkovským či Borodinem. Témbr a členění času (spíše než hudebního rytmu) se však ubírá v těžko postihnutelných rovinách meditace, extáze, čistého rezonujícího zvuku, doznění, akustických náznaků. Dlouholetý Knaifelův „dvorní pianista“ Oleg Malov se klavíru jenom jakoby dotýká, podobně znějí smyčce v režii maďarského Keller kvarteta – jakoby mimochodem, s neznatelným vibratem, stoprocentní intonací, skrytou interpretační pokorou.
Druhý třívětý cyklus s názvem Ó radostné světlo je vlastně první Knaifelovou ortodoxní kompozicí. Hlavní roli zde svěřil své ženě, skvělé sopranistce Taťáně Melentěvové , která propůjčila svůj hlas Knaifelovým skladbám na mnoha předchozích albech. Její hlas je doplňován, členěn, témbrově rozvíjen a rytmizován elektronickým doprovodem sampleru v režii Andreje Siegleho . Při poslechu zhudebněných pravoslavných modliteb rezonujících v elektronice mám pocit přítomnosti jakéhosi zvláštního virtuálního zvukového prostoru, který chvílemi stojí jako ranní mlha, chvílemi se vlní jako vánek, který není vidět a přece jej cítíme.
Snad právě takové příměry pomohou alespoň trochu přiblížit tuto velmi neuchopitelnou hudební mluvu Alexandra Knaifela, kterou je prostě třeba poslouchat, intenzivně vnímat, nechat se jí dotýkat a působit ji – o nic jiného nejde.
Vydavatel: New Series / 2HP Production
Stopáž: 51:42
Nahráli: Oleg Malov – klavír, Tatjana Melentieva – soprán, Andrej Siegle – sampler, Keller Quartett
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
