(Hummel, Haydn, Torelli, Neruda)
Alison Balson – trubka, Die Deutsche Kammerphilharmonie Bremen, Thomas Klug. Produkce: Jørn Pedersen. Text: A, N, F. Nahráno: 2/2008, Evangelicko-luteránský kostel, Lunsen. Vydáno: 2008. TT: 52:50. DDD. 1 CD EMI Classics 50999 2162 – 1307 (EMI).
V září roku 1968 jsem zahájil studium na pražské konzervatoři a první hudební zvuky, jež jsem již z dálky zaslechl, patřily Koncertu Es dur pro trubku od Josefa Haydna (1732 – 1809). Ne snad proto, že by zde v tu chvíli jiný muzikant necvičil. Zaslechl jsem trubku proto, že od přírody umožňuje její konstrukce přehlušovat bitevní vřavy a přenášet vojenské povely do řeči signálů. A protože ti lepší studenti museli Haydnem maturovat, ti ostatní pak absolvovat, slyšel jsem celých šest let Haydna neustále. Ti, kteří ho ovládli na úrovni vyhraných konkursů do předních pražských orchestrů, jsou mými kamarády dodnes.
Trubka, pro kterou Haydn svůj koncert psal, byla klapková a používala se do 20. let 19. století. Pro stejný typ trubky komponoval Koncert Es dur i Jan Křtitel Jiří Neruda (1711 – 1776). Zároveň už v té době probíhaly pokusy s ventily, jež byly k trubce připojeny kolem roku 1814, a je možné, že právě tento nový nástroj inspiroval Jana Nepomuka Hummela (1778 – 1837) ke komponování koncertu, také v Es dur. Z dramaturgie CD se vymyká Koncert D dur Giuseppe Torelliho (1658 – 1709) pro vysokou trubku „tromba di clarino“. Tato trochu nesourodá skladba titulů na CD však dokonale odhaluje silné i „slabší“ stránky sólistky Alison Balsom . Jedná se o poměrně velmi mladou a nepoměrně velmi krásnou hráčku na trubku, jež se dokázala prosadit na nejprestižnějších světových soutěžích. Následovaly koncerty s věhlasnými orchestry, v posledku pak i spolupráce s vydavatelstvím EMI. O tom, že tento úspěch není samoúčelným, svědčí i sledovaný CD, a rovnou podotýkám: vřele doporučuji všem zájemcům o brilantní interpretaci klasicistní hudby vůbec. Alison zde představuje svůj široký tón, plně znějící rozsah, bravurní ovládání všech nástrojových a nátiskových technik, ale hlavně obrovskou dávku muzikálnosti, díky které se náročné předlohy proměňují ve tvárný materiál, ze kterého sólistka modeluje nádherné zvukové plastiky. S prvními tóny Torelliho barokního koncertu je však evidentní, že právě tato předloha je pro francouzskou metodiku tvorby tónu – provázenou hlavně měkkým nasazením, jímž Alison disponuje – naprosto ideální. Alison hraje i klasicistní koncerty na kratší typ trubky vyrobený z měkkého stříbra (nejhlubší tóny musí dokonce oktávovat, protože její nástroj nemá potřebný spodní rozsah), zatímco tyto skladby byly komponovány pro rozměrnější a tvrdší nástroje, jejichž zvuk asocioval spíše vojenské prostředí nežli italskou chrámovou kapelu z barokního období. Kdyby se Alison podařilo vnést do klasicistních koncertů pro trubku – tedy koncertů komponovaných pro interprety hrající německým stylem – také trochu německé tónové agresivity, nerozpakoval bych se dát jí nejvyšší ohodnocení.
Závěrem si ještě dovolím vzdát poctu orchestru a dirigentovi: při prvním poslechu tohoto CD mě doslova uhranul vynikající výkon Brémské komorní filharmonie . Úvodní orchestrální část partitury Hummlova trubkového koncertu je hrána s mimořádným napětím a nasazením, jež navíc doprovázeno skvělým a jednotným cítěním klasicistního frázování předznamenává vynikající hudební zážitek na ploše celého CD.
Body: 5 z 6
