Andreas Scholl – kontratenor, Tamar Halperin – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 2012. Vydáno: 2012. TT: 66:30. DDD. 1 CD Decca 478 4696.
„Schuberta a Brahmse by představa falzetisty, zpívajícího písně, jistě lehce podráždila, “ zní úvodní věta průvodního textu nahrávky. „V jejich době se takové hlasy omezovaly na sborový zpěv v chrámu. Avšak Andreas Scholl se vždy považoval v prvé řadě za hudebníka, pak za zpěváka a teprve nakonec za kontratenora. Není pro něj rozhodující hlasový typ, nýbrž těsná identifikace s hudbou. “ Skutečnost, že kontratenor zpívá písně určené přirozeným hlasovým polohám, protiřečí snahám historicky poučené provozovací praxe tlumočit co nejvěrnější dobovou interpretační představu. Bylo třeba projít poměrně dlouhým obdobím, než pominuly spory o „jedinou správnou interpretaci“ historické hudby, tím spíše se z ní dnes můžeme těšit – i díky Andreasu Schollovi. Přísné hledisko tlumočit skladatelovu představu co nejvěrněji se ale v tomto případě opouští. Přiznám se, že mě sice kontratenor, zpívající písně Schuberta a Brahmse, přímo nedráždí, ale ani neuspokojuje. Problém není v samotném hlase, ale v jeho výrazových možnostech, které jsou v případech barokního repertoáru naopak výhodou a žádoucí, zde se však brzy začne poslech utápět v monotónnosti. Dramaturgicky je sice něco přes hodinu trvající recitál výtečně sestaven. Úvodní Brahmsova píseň In stiller Nacht, zur ersten Wacht udává celkovou náladu, uzavírá Schubertova Du bist die Ruh . Až na dvě výjimky se Andreas Scholl vyhnul dramatičtějším obsahům. Tou první výjimkou je Mozartova Das Veilchen , v níž (podle autora bookletu Richarda Wigmoreho) zpěvák jemně ilustruje Geotheho ironickou, alegorickou báseň. Mně kupodivu právě ironie v Schollově interpretaci miniaturního příběhu ušlapané květinky schází. Druhou výjimkou je v řadě devatenácti písní do jakéhosi „zlatého řezu“ šikovně umístěná Schubertova Der Tod und das Mädchen , v níž Scholl skutečně zastupuje dvě osoby – part Smrti zpívá v barytonové poloze. Při poslechu disku mě ovšem paradoxně stále více upoutával skvělý, velice citlivý a precizně modelovaný klavírní doprovod Tamar Halperin , zcela podřízený křehkosti vokálního projevu, a přece mnohem nuancovanější než zpěvákův výkon. Dojem čehosi chtěného se netýkal pouze písní Schuberta a Brahmse, dokonce i Haydna a Mozarta. Před řadou let jsme na festivalu Pražské jaro zažili Schubertův cyklus Die schöne Müllerin v interpretaci Jochena Kowalského a nakonec – snad i díky přítomnosti živému provedení v sále – byl jeho výkon přijat pozitivně, dojem kuriozity však nepominul. Tento pocit mám při poslechu Schollovy nahrávky a skutečnost, že píseň je intimní miniatura, s tím nemá nic společného. Připomínka inspirace Alfredem Dellerem není zcela na místě; písně klasicismu a romantismu v jeho repertoáru, pokud vím, zahrnuty nebyly. Možná se ve svém vnímání nahrávky mýlím a mnozí budou nejspíš jiného názoru. Já dám pro zážitek z písňové interpretace přednost jiné volbě.
Body: 3 z 6
