Christian McBride – kontrabas, Kendrick Scott – bicí, Lionel Loueke – kytara, Roy Hargrove – trubka, John Legend – zpěv, Dianne Reeves – zpěv, Angelique Kidjo – zpěv, a další. Vydáno: 2010. TT: 47:51. 1 CD Proper Records.
Beninská zpěvačka s hlasem síly trub z Jericha vydala na prahu padesátky album strhujících coververzí skladeb Jamese Browna, Arethy Franklin nebo Carlose Santany formujících její hudební začátky. A přestože se tím veze na stejné vlně se západní popmusic, recyklující minulost, má v ruce vítězné trumfy: africký původ, přírodní rytmus v těle a zdaleka odlišnější vnímání mainstreamového popu, jehož renomé rok od roku upadá. Angelique Kidjo vlastně vybízí k otázce, jestli když zdravé popové jádro uchopí kdosi zvenčí západní scény, nevrátí se mu tím dávná jiskra a pocit, že zadat si s ním vás v očích vyznavačů vyššího umění nemusí nutně degradovat. Pochybovači o smyslu world music mohou navíc zůstat klidní: jestliže Angelique Kidjo něco nesnáší, tak je to nálepka „zpěvačky world music“. Ostatně to není jediný případ, kdy se musela vymezit vůči svému zařazení: ačkoliv přes třicet let žije střídavě v Paříži a New Yorku, tyká si s prezidenty, nazdvihla ze židlí publikum v těch nejprestižnějších sálech a za předchozí album Djin Djin získala Grammy, ještě donedávna čelila výtkám, proč víc nedbá na svou africkou identitu a razí si cestu do světa „obyčejným“ popem.
Hudebnímu publicistovi Petru Dorůžkovi k tomu řekla: „Tomu já říkám kulturní diskriminace: s předsudky se bojuje nejhůř. Nehodlám měnit to, co dělám, jen proto, abych udělala jistým lidem radost. Nechci hrát pouze na africké bubny a oblékat se jako křovák. Kvůli tomu tu nejsem. Já také neradím Američanům, aby hráli jen country.“
Navzdory tomu, že představuje africkou megastar a běžné hitparády jsou pro ni uzavřené, s manželem, hudebníkem a autorem většiny písní Jeanem Hebrailem natáčí alba s významnými producenty – Bill Laswell, Steve Berlin, Tony Visconti – a zve na ně prominentní hosty: Alicii Keys, Petera Gabriela, Joss Stone, Branforda Marsalise, Cassandru Wilson nebo Kelly Price.
„Ty písně jsou příběhem mého dětství. Inspirovaly mě k hudební kariéře, staly se mou biblí,“ uvedla Angelique k třemi jazyky nazpívanému ÕŸÖ , na němž ji například doprovázejí kontrabasista Christian McBride , bubeník Kendrick Scott nebo beninský kytarista Lionel Loueke .
Album otevírá pouze kytarou doprovázená, s vášní vykřičená skladba Zelie od nežijící zpěvačky Bella Bellow z Toga, následovaná smyčci a trubkou amerického jazzmana Roye Hargrova podepřená Santanova Samba Pa Ti . Funky kousek Move On Up od Curtise Mayfielda s ní zpívá soulman John Legend a dopředu ženou dechy brooklynského Antibalas Afrobeat Orchestra . I‘ve Got Dreams to Remember na jorubský způsob, nicméně v tom samém soulovém vypětí, by určitě přijal i autor Otis Reding. A totéž zjevně platí pro Arethu Franklin a její Baby I Love You : duet Kidjo s jazzovu zpěvačkou Dianne Reeves vyloženě míří do soulového nebe. Vloni zesnulému otci pak věnovala francouzsky nazpívanou baladu Petite Fleur , vzpomínku na neworleánského saxofonistu Sidney Becheta.
Stejně jako spoustu dalších afrických zpěváků formovaly Angelique Kidjo bollywoodské filmy (skladba Dil Main Chuppa Ke Pyar Ka ) a Mama Afrika – jihoafrická legendární zpěvačka Miriam Makeba. Na ÕŸÖ od ní Kidjo přebírá populární trvalky Mbube a Lakutshona Llanga a připomíná tak, že to byla právě ona, kdo jí dodal odvahu stát se v tradicemi svázané Africe zpěvačkou. Zbývá dodat, že v Africe v Angelique Kidjo už dávno spatřují nástupkyni Miriam Makeby; podobně nezastupitelnou umělkyni i bojovnici za práva afrických žen.
Jiří Moravčík
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
