Anna Netrebko – soprán, Dmitrij Hvorostovskij – baryton, Mariusz Kwiecien – baryton, Roberto Alagna – tenor, Joseph Calleja – tenor, Piotr Beczala – tenor, Orchestr a sbor Metropolitní opery . Text: A, N, F. Nahráno: live 2002–2010, Metropolitní opera, New York. Vydáno: 2011. TT: 66:01. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 9903.
Když v únoru 2002 debutovala v Metropolitní opeře mladá ruská sopranistka Anna Netrebko jako Nataša v Prokofjevově opeře Vojna a mír (pod taktovkou Valerije Gergijeva), nikdo asi netušil, že se zrodila nová mediální hvězda operního světa. K desátému výročí této události nyní vychází CD složené z živých záznamů kreací, které ruská diva na proslulé americké scéně ztvárnila. Nechybí ani osudová Nataša, konkrétně scéna z prvního dějství, v níž jsou jejími partnery Dmitrij Hvorostovskij (Kníže Andrej) a Jekatěrina Semenčuk (Soňa). Nádherný, blyštivý hlas plný mladistvé dívčí touhy je jedinečný. Představíme-li si k němu půvabnou vizáž a pohybovou eleganci, kterou ostatně známe z vizuálních přenosů či záznamů, nelze se divit, že mladičká Netrebko při svém debutu udělala mocný dojem. Lepší roli nemohla mít. Co se dělo pak, je jiná věc. Její kariéru začali formovat marketingoví stratégové. Dnes je prezentována jako superstar, první mezi sobě rovnými. Ostatně v tomto duchu je vypracován i do růžova zbarvený, poněkud kýčovitý booklet, uvedený oslavnou ódou generálního ředitele Metropolitní opery Petera Gelba. Ale je tomu skutečně tak? Je Netrebko důstojnou pokračovatelkou pěvkyň jako byly Joan Sutherland, Renata Scotto, Mirella Freni a další? A co vlastně nabízí po čistě vokální stránce? Výběr árií pokrývá necelých deset let a její hlas sám o sobě nejeví známky změny k horšímu. Stejně jako roku 2002, i o osm let později (kdy vznikl nejnovější snímek z celého CD, Pucciniho Bohéma ) zůstává volný a barevný, nyní už o něco plnější a těžší, ale bez stopy pronikavosti. V lyrice Mimi je Netrebko nejopravdovější. Hutná barva jejího hlasu ozvláštňuje též Antonii z Hoffmannových povídek (v duetu s Josephem Callejou ) i Julii z Gounodova Romea a Julie , do jejíž slavné árie, kterou zpívá před požitím uspávací drogy, vkládá vášnivé odhodlání. Ovšem zajímavé srovnání tu poskytuje nahrávka Romea a Julie z roku 1947, která nedávno vyšla v rámci pozoruhodné ediční řady firmy Sony Classical, znovuoživující archivní rozhlasové záznamy představení Met. Mileneckou dvojici na ní zpívají Jussi Björling a druhdy proslulá brazilská sopranistka Bidú Sayão. Pokud chce člověk slyšet Julii zazpívanou tak, aby zněla skutečně jako křehká dospívající dívka, musí se vrátit k této kreaci. Třpytivý opulentní zvuk zaplavuje posluchače i v áriích Elvíry z Belliniho Puritánů a Lucie z Donizettiho Lucie z Lammermooru . Koloratura je spíše dobrá než brilantní (ve scéně šílenství Lucie chybí závěr Spargi d’amore pianto ), nicméně elegancí a krásou pevné vokální linky se Netrebko určitě blíží Joan Sutherland. Ovšem taková Beverly Sills (když ponecháme stranou Marii Callas) belcanto naplnila „krví a masem“ a také plastičtější artikulací. Gilda z Rigoletta není kupodivu zastoupena árií Caro nome , nýbrž scénou se Sparafucilem a Maddalenou. Kromě Nataši a Mimi poskytuje Netrebko největší radost z poslechu jako Norina z Donizettiho Dona Pasquala (s Mariuszem Kwiecienem), kterou zpívá s jemnou pikantérií. Nejmenší pak jako Mozartova Zerlina, neboť pro árii Vedrai, carino jí zcela chybí laskavá mazlivost a úsměv, s nímž by měla dostat Masetta tam, kam chce ona – tak jak to uměly mnohé jiné, třeba sopranistka Reri Grist. A dnes například Jekatěrina Siurina, jiná vynikající ruská sopranistka s půvabným hlasem, ve zpěvu dokonce ještě mnohotvárnější a živější než Netrebko, leč nemající exkluzivní kontrakt s žádnou gramofonovou firmou. Je ovšem pravda, že dramaturgická linie snímku, sledující výstupy Netrebko v Met, přirozeně nedovolila zařadit postavy, které na této scéně nezpívala, třeba Donnu Annu (tu ztvárnila pod hlavičkou Met pouze na japonském turné) nebo Jolantu. Netrebko je od počátku obrovský talent a stále patří k nejkrásnějším hlasům současnosti, ale pozice, do níž se nechala vmanévrovat, neodpovídá umělecké realitě. Estetické dokonalosti je u ní podřízeno vše, možná s představou, že právě to se od ní očekává. Takový tlak může vést i k stylizované jednotvárné umělosti a chladu. Netrebko má před sebou (doufejme) ještě řadu let, během nichž bude moci dokázat, že je schopna dalšího vývoje. Ten může být rozhodně ještě zajímavý.
Body: 4 z 6
