Anne Sofie von Otter – mezzosoprán, Jory Vinikour, Jakob Lindberg, Anders Ericson. Produkce: M. Thein. Text: A, N. Nahráno: 2/2004 Berwaldhallen, Stockholm. Vydáno: 2004. TT: 67:47. DDD. 1 CD Archiv Produktion 002 89 477 5114 (Universal Music).
Dokonale zvládat písňový repertoár i operu dokážou jen skuteční mistři oboru. Pravda, ne každému typu hlasu je tato možnost dána, ale podstatnou roli zde hraje šíře hudební imaginace, sebekázeň a samozřejmě dokonale zvládnutá technika. To vše Anne Sofie von Otter má, navíc však i bohaté zkušenosti se stylovou interpretací hudby různých období a dnes i tu pravou „zralost“, která ji činí interpretem osobitých kvalit. Pro svou nejnovější desku si vybrala naprosto skvostný repertoár: italské a anglické písně či arietty 17. století, od Dowlanda, přes Monteverdiho a Barbaru Strozzi po Purcella. Jedná se vesměs o ty nejkrásnější „hity“, které se z této doby zachovaly. S výjimkou první skladby setrvává von Otter převážně u velmi jemného, lyrického, ale přesto velmi sdělného projevu. (Snad jen u Cacciniho Dovro dunque morire bych si dokázal představit více patosu a „exclamazione“). Snaha o splynutí s dílem je patrná a výsledky okouzlující – jsem si jist, že umělkyně přesvědčí i ty z čtenářů, kteří třeba jinak dávají přednost témbrům Emmy Kirkby nebo Nancy Argenty. Intimní charakter a podmanivost celku však souvisí ještě se dvěma aspekty – s citlivou a rozmanitou realizací continua (theorba, kytara, loutna, cembalo a varhany) a s dramaturgií snímku, která zaslouží několik vět. Začíná nejvirtuóznějším a nejohnivějším kouskem (Amanti, io vi so dire od Benedetta Ferrariho, mladšího Monteverdiho kolegy a průkopníka opery), který vás vyburcuje z šedi každodennosti a dá vám okusit nefalšovaného života silných emocí, ale i osvěžujícího nadhledu. Následuje několik italských variací na téma lásky, které vrcholí Monteverdiho laškovnou canzonettou Quel sguardo sdegnosetto , načež vše podivuhodně zvážní vynikající interpretací Arnaltiny ukolébavky z Korunovace Poppey a árie Udite amanti od Barbary Strozzi. Tyto dvě skladby jsou odděleny sólovými instrumentálními skladbami Girolama Kapsbergera a Bernarda Storace. Anglická část snímku je uvedena Purcellovou Sarabandou s „divisemi“, čímž ovšem nahrávkou také výjimečně zavane trocha francouzského „espritu“. Ten ovšem rázem zmizí s Purcellovými světskými i duchovními písněmi. Po radostném tónu Večerního hymnu následuje slavná Kapsbergerova Arpeggiata , která posluchače opět obrátí k tajemství nevyřčeného a zároveň připraví závěrečný blok, složený z loutnových písní Johna Dowlanda. Třebaže tyto nejsou jen smutné, melancholie převládá a obdobné tóny zaznívají i fantasií Roberta Johnsona – jako by nás umělci opatrně, pomalu a s lehkým zármutkem propouštěli zpět do našeho světa.
Vydavatel: Archiv Produktion/Universal Music
Stopáž: 67:47
EAN: 0028947751144
Nahráli: Anne Sofie von Otter – mezzosoprán, Jory Vinikour, Jakob Lindberg, Anders Ericson
Body: 5 z 6
