Název České trio je velmi zavazující. Má totiž více než staletou tradici a pod tímto „erbem“ hrál řada skvělých umělců. Ti z vás, kdo sledují vývoj Českého tria, vědí, že současné obsazení souboru si s minulostí nezadá a že patří mezi naši špičku. Co se týká nahrávacích aktivit, tak projekty pod hlavičkou firmy Arco Diva mají, dle mého mínění, progresivní tendenci. Jestliže předchozí projekt s hudbou Čajkovského a Mendelssohna (UP 0064- -2) byl na naše poměry dramaturgicky objevný, nyní se zdánlivě vrátili do známého českého prostředí. Omyl! Sukovu Elegii jsem neslyšel na desce už hodně dlouho, Martinů se sice díky dlouhodobému snažení skladatelovy nadace hraje čím dál více (viz například Smetanovo trio či mladá česká tria), ale stále ještě to není běžná součást nejen evropského, ale i českého koncertního života.
Na ansámblech typu Českého tria vždy obdivuji léty prohlubující se homogennost ve všech parametrech, jeden názor (i když se možná k němu na zkouškách tvrdě prokousávají), zpěvnost nejčistšího druhu, která prosakuje z každé fráze, zvláště v Dvořákovi. Prostě to, co jsem jako kluk a později student obdivoval na Smetanově nebo Vlachově kvartetu. Vše není sice heifetzovsky dokonalé, ale výsledný souzpěv je tak lahodný, že titul vřele doporučuji všem, kteří mají rádi „smyčcovou komořinu“.
Vydavatel: Arco Diva/Classic
Stopáž: 62:22
Body: 5 z 6
