Od prvních tónů je zřejmé, čím je české kvarteto pro západoevropskou oblast tak atraktivní: jejich devizou je tónová kultura, čistota, absolutní sehranost a jakási sounáležitost. Z jejich hry čiší uvolněnost, opravdovost i humor a skladba i v pomalých tempech přirozeně dýchá. O celých šestnáct let dříve než oblíbený Dvořákův kvintet op. 81, v roce 1882, vzniklo třívěté dílo pro totéž obsazení a v téže tónině. Kvintet A dur op. 5 poté prošel několika revizemi – autor odstranil celých 104 taktů z úvodního monotematického „wagnerovského“ Allegra , zkrátil i druhou a zasáhl do finální, třetí věty. Skladbu charakterizuje dramatičnost až dravost a napětí, tvořené takřka neustálým evolučním zacházením s motivy.
Konfrontace těchto dvou děl, v čemž spočívá hlavní přínos tohoto snímku Pražákova kvarteta, ukazuje na Dvořákova východiska a pozoruhodný vývoj jeho kompoziční řeči.
Vydavatel: Praga Digitals / Classic
Stopáž: 62:07
Nahráli: Pražákovo kvarteto, Ivan Klánský – klavír
Body: 5 z 6
